Topidla

Legendou jsou známé plynové "wawky" s odtahem spalin do fasády, které ještě v řadě starších bytových domů bývají jediným zdrojem tepla. Všechna lokální topidla mají výhodu v pružnosti provozu, protože za velmi krátkou dobu vyhřejí místnost na požadovanou teplotu. Přijatelné jsou také pořizovací náklady včetně nákladů na instalaci (jsou až o polovinu nižší oproti ústřednímu vytápění). Topidla mohou být vybavena mechanickou nebo elektronickou regulací teploty.

Lokální topidla jsou vhodnější pro menší byty popřípadě chaty. Do větších bytů je i přes vyšší pořizovací náklady vhodnější ústřední topení, které poskytuje jednak větší komfort při vytápění místností, jednak nižší spotřebu plynu. Všechna topidla mají pojistku plamene a zpravidla i piezoelektrické zapalování. V dnešní době bývají vybavena regulátorem tlaku plynu i samočinným regulátorem teploty.

Méně obvyklá jsou topidla elektrická, která v současné době mají podobu sálavých panelů, infrazářičů nebo přímotopných konvektorů. Zatímco první ze jmenovaných lze vhodně využít zejména v koupelnách k příležitostnému přitápění (podobně jako elektrické "foukače"), případně k dosoušení prádla, ručníků a podobně, infrazářiče a přímotopy se dnes kvůli jejich nákladnosti a závislosti na dodávce proudu prakticky nově nepořizují.

V každém případě jsou elektrická i plynová topidla v oblasti bydlení v rodinném domě okrajovou a nesystémovou záležitostí. Výjimku tvoří snad jen moderní akumulační elektrická kamna.