Pomníčky genderových aktivistů: Placené volno pro otce po narození dítěte

Zní to lákavě – kdo by mohl být proti posílení vazby mezi otcem a dítětem? Ve skutečnosti je to však jen pokračování nekoncepční rodinné ČSSD, byť je chvályhodné, že i zde dochází k pozvolnému zlepšování – bizarnosti typu „pastelkovné“ již vesměs vystřídaly návrhy jako povinné střídání se na rodičovské či penalizace rodičů v případě, že tak dobrovolně neučiní, což jsou nápady hodné hlubšího zkoumání.

Povinný poporodní týden otce s dítětem (za zhruba 1 mld. korun) je pevně z kategorie plýtvavých sociálně inženýrských bizarností. Zaprvé, již nyní může otec po narození dítěte přece zůstat doma na normální dovolené – pokud není otec ochoten „obětovat“ týden svého ze Zákoníku práce plynoucího volna po narození potomka, těžko rodičovskou vazbu posílí státem nařízená dovolená. Stát si tímto návrhem znovu chce kupovat něco, co buď může (a u většiny otců i bude) mít tak jako tak, nebo co si (u menšiny otců) nekoupí za žádné peníze. Zadruhé, týden placeného volna je doba příliš krátká na jakékoliv sžití se s potomkem, navíc s novorozencem, který je skoro zcela vázán na matku. Mnohem častěji to tak bude vnímáno jako dovolená pro muže, kteří v tom nejlepším doma pomůžou s poporodním během rodiny.

Snaha o větší spravedlnost v distribuci péče o rodinu je chvályhodná, ale týden otcovské dovolené nás k tomuto stavu neposune. Celému snažení by měla předcházet důkladná analýza příčin současného stavu a poté návrh koncepčního řešení zahrnujícího nejenom oktrojovanou genderovou rovnost, ale především i reformu dávek (výše a délka peněžité pomoci v mateřství či rodičovského příspěvku), pracovního práva (flexibilnější úvazky), systému zařízení předškolní péče a důchodové politiky (mezigenerační solidarita). Než se tak stane, budou podobné nápady pouze drahým pomníčkem genderových aktivistů.