Zimní zahrada (1. díl)

08.06.2005 | , Dům a zahrada
BYDLENÍ


perex-img Zdroj: Finance.cz

Není třeba nijak složitě zastírat, že zimní zahrada patří spolu se saunou či bazénem k těm prvkům, které jsme si zvykli označovat jako nadstandardní.

Skutečně se bez nich při běžném životě v rodinném domě velmi dobře obejdeme, nicméně kdo si chce za své peníze užít i určitého komfortu a netradičního řešení, pro toho je zimní zahrada ideálním doplňkem rodinného domu. Lze ji totiž na rozdíl od ostatních výše zmíněných prvků užívat denně, po celý rok a prakticky bez přípravy.

Zimní zahrada se totiž v jakékoli podobě stane další obytnou místností rodinného domu, samozřejmě za předpokladu, že bude konstruována kvalitně, za použití nejmodernějších technologií a materiálů, které zaručují nejen její dobré tepelně izolační vlastnosti, ale právě i zmíněnou obyvatelnost. Za sklem se totiž musíme cítit v létě stejně dobře jako v zimě a co víc, úhony nesmějí dojít ani rostliny, které zde budeme pěstovat a bez nichž by se žádná zimní zahrada neměla obejít.
Kromě konstrukčního systému, o němž bude řeč dále, rozhoduje o teplotních poměrech uvnitř zimní zahrady také její zasklení. Dnes už prakticky žádná z firem, které se dodávkami tohoto stavebního prvku zabývají, nepoužívá jiná než tepelně izolační dvojskla s mezerou vyplněnou některým z ušlechtilých plynů, který ještě více zlepšuje jeho vlastnosti. Zatímco například dvojité izolační sklo se vzduchovou výplní dosahuje hodnoty tepelného prostupu U=1,9 Wm-2K-1, při použití ušlechtilého plynu, nejčastěji argonem, který je horším vodičem tepla než vzduch, lze dosáhnout hodnoty U těsně kolem 1 Wm-2K-1. Na vnitřní tabuli se navíc elektrostaticky nanáší tenká neviditelná kovová vrstva, která propouští sluneční energii dovnitř, ovšem brání jejímu úniku opačným směrem a navíc odráží teplo dovnitř. To už souvisí s druhou hodnotou, kterou je třeba při výběru skla sledovat a která se týká množství průniku slunečního záření sklem směrem do interiéru. Označuje se jako g a udává se v procentech. Platí přímá úměra, že se snižujícím se koeficientem U klesá i hodnota g, jinými slovy, čím lépe sklo tepelně izoluje, tím méně počítejme s tím, že slunce prohřeje interiér zimní zahrady.
Kromě nejčastěji užívaného tepelně izolačního skla můžeme v některých částech zimní zahrady použít také polykarbonát, neboli plastové komůrkové desky, které díky své struktuře a použitému druhu plastu vykazují velmi dobré tepelně izolační i mechanické vlastnosti. Díky schopnosti odrážet sluneční záření redukují polykarbonátové desky nárůst teploty vnitřního prostoru o více než 40 procent a navíc jsou schopny přizpůsobit se klimatickým podmínkám, takže výsledkem je příjemná teplota vnitřního prostoru. Nezvratným faktem ovšem zůstává, že zhoršují průhlednost, takže se používají nejčastěji v kombinaci se sklem tam, kde průhlednost není na závadu (střešní část) nebo v případě, že je třeba částečně omezit výhled, například k sousedovi.

Autor článku

Michal Babor  

Články ze sekce: BYDLENÍ