Jedním z argumentů, kterým insolvenční správce své tvrzení podpírá, je fakt, že podle jeho zjištění měla být společnost OKD do insolvence poslána už v roce 2014. \"Již v období roku 2014 se dlužník dle dostupných údajů nacházel s pravděpodobností hraničící s jistotou ve stavu úpadku z důvodu předlužení, neboť souhrn jeho závazků převyšoval hodnotu jeho majetku a měl zároveň více věřitelů,\" napsal podle MfD Louda v odpůrčí žalobě. Pokud by byla těžební společnost v insolvenci už v roce 2014, nemohla by ručit za půjčky ve výši přesahující deset miliard korun, které si společnost NWR v té době sjednala.
OKD se dostalo do problémů už v roce 2013, kdy výkony společnosti klesly o pětatřicet procent. V roce 2014 se vlastní kapitál společnosti dostal k téměř minus dvěma miliardám. Ještě na konci roku 2012 přesahoval vlastní kapitál společnosti OKD 20 miliard korun. Smlouva o vydání dluhopisů za 9,5 miliardy byla podepsána 7. října 2014, smlouva o ručení za 621 milionů korun pak 9. září stejného roku, uvedl list.
Spor mezi společností Citibank a insolvenčním správcem spočívá ve faktu, že Louda odmítl přijmout pohledávky londýnské banky do insolvenčního řízení. Největší věřitel firmy, za kterého se Citibank pokládá, se tak ocitl zcela mimo hru, ať už co se týče případné návratnosti peněz, nebo vlivu z pozice člena věřitelského výboru.
Peníze si od společnosti Citibank půjčila mateřská společnost NWR, OKD byla pouze ručitelem, pokud by NWR nesplácela. V okamžiku, kdy na sebe podala společnost OKD insolvenční návrh, padla i smlouva o ručení a Citibank chtěla peníze okamžitě zpět, a to po OKD, dodává MfD.