\"Soud se shoduje s názorem žalobce (Heinekenu), že z předložených důkazů lze jen obtížně učinit závěr o tom, že označení radler bylo v době podání ochranné známky označením druhovým,\" konstatoval předseda senátu pražského městského soudu Slavomír Novák. Ze všech důkazů, kterými se úřad v tomto ohledu zabýval, byly podle soudce relevantní jen dva ze zkoumaných novinových článků, které se zmiňovaly o konkrétních českých restauracích. Všechny ostatní články totiž popisovaly situaci ohledně radleru na německém nebo rakouském trhu.
Královský pivovar Krušovice, který se později stal součástí Heinekenu, přihlásil známku radler.cz na sklonku roku 2001. Úřad ji v roce 2002 zapsal do rejstříku ochranných známek. Když pivní mixy později získaly v Česku popularitu a několik podniků je po vzoru německy mluvících zemí pojmenovalo jako radler, inicioval Heineken předběžné soudní opatření, na jehož základě musely ostatní pivovary přestat název používat. Poté však Úřad průmyslového vlastnictví prohlásil v roce 2013 ochrannou známku za od počátku neplatnou.
Heineken v žalobě tvrdil, že patentový úřad svým postupem porušil jak zákon o ochranných známkách, tak i správní řád. Argumentoval tím, že zapsáním známky získal výlučné právo označovat své výrobky slovem radler a vzhledem k postoji úřadu byl přesvědčen, že známka je právně v pořádku.
Podle stanoviska úřadu neměla známka potřebnou rozlišovací způsobilost pro průměrného spotřebitele - a to ani při jejím přihlášení, ani později. \"Ani po deseti letech nebyla tato receptura spojena s produkcí žalobce. Tento takzvaný pivní koktejl je postaven naroveň jiným druhovým popisným označením jako grog, burčák nebo svařák,\" uvedla dnes právnička úřadu Radka Arendarčiková.
Advokát Heinekenu Milan Kyjovský kritizoval úřad za to, že posuzuje dnešním pohledem českou realitu z roku 2001. \"My tvrdíme, že to označení v českém prostředí známé nebylo. To, že je nějaké označení známé v zahraničí, neznamená, že to bez dalšího platí i na území České republiky,\" řekl.