Vesmír se týká politiky i ekonomiky

Když se ještě ve vesmíru závodilo

Vesmírná politika je ve světě skutečně regulérním vědeckým oborem. Najdeme v něm mezinárodní kosmické právo, politologii, sociologii, techniku a technologii, dokonce i historii. Asi nejdůležitějším faktem však je, že celým oborem protékají ohromné sumy peněz. Spojené státy vydaly například v roce 2012 na národní vesmírné programy 50 miliard dolarů. Ve Spojených státech je totiž dobývání vesmíru velmi prestižní věcí od 50. let minulého století. Bylo to období „studené války“ a tehdejší Sovětský svaz vypustil do vesmíru první satelit Země Sputnik. Od té doby se datují vesmírné závody, kdy se obě velmoci trumfovaly: Sověti měli nakonec i prvního člověka ve vesmíru, Američani zase jako první přistáli a prošli se po Měsíci.

Každý nechal stopu

V té době se skutečně v poměrně krátkých intervalech dařilo té či oné zemi přijít s ohromující novinkou. Tyto nové objevy metody ve vesmírných technologiích stály daňové poplatníky ohromné peníze. Američané i Sověti se také donedávna chlubili svými úspěchy a vysokou mírou hrdosti na svůj vesmírný program. Podle médií ale není skutečně jasné, kolik peněz například v Americe výzkum a nová zkoumání konkrétně stojí. Další záhadou pak je, kam vlastně vynaložené peníze skutečně jdou a ke komu se opravdu dostanou.

Na tyto otázky ale chtěli novináři i běžní daňoví poplatníci znát odpověď, protože hrdost nehrdost, tok takového množství peněz by měl být transparentní. Kombinace zájmu obyvatel a právě zmíněné velké množství vynaložených prostředků udělal z vesmírného výzkumu politické téma. Například na podobě amerického vesmírného programu se podepsal asi každý z amerických prezidentů. Bill Clinton nechal zrekonstruovat Mezinárodní kosmickou stanici (International Space Station – ISS) do současné podoby. Také mimo jiné chtěl, aby se do prací na jejím provozu zapojili i Rusové. Jeho následník George Bush vkládal finanční prostředky do vojenských aplikací. Barack Obama naopak řadu jeho rozhodnutí zrušil a soustředil se hlavně na snížení nákladů na dopravu do vesmíru. Co udělá Donald Trump, to zatím není jasné. Spojené státy ale v letech 2013 – 2014 rozhodly o finančním krytí provozu ISS do roku 2024.

Na Mars za státní peníze zatím ne

A právě kvůli velkým finančním výdajům nejspíš lidstvo nemůže v řádu let čekat dosažení nějakého senzačního cíle, kterým bylo například vypuštění člověka do vesmíru nebo procházka po Měsíci. A pokud ano, rozhodně to nebude hrazeno ze státních zdrojů. Dnes sice tyto velké vize, třeba let na Mars, existují, ale jejich realizace je z finančních důvodů odložena. Jednotlivé země se spíš snaží naplnit řadu menších cílů.

Je pravda, že se od dob studené války mnohé změnilo. Američané například létají v sovětských vesmírných lodích, když se mění posádka na ISS, což bylo dřív nemyslitelné. A ve vesmíru jsou aktivní i malé země včetně Česka. Vesmírné lodi sice nedaleko Brna nestartují, ale hrajeme stejně jako další menší země ve vesmírném výzkumu servisní roli.

Bude se ve vesmíru mluvit čínsky?

Nastala tedy paradoxní situace. Zjišťuje se, že doba prosperity a demokracie dobývání vesmíru nepřeje. Dokladem tohoto tvrzení je fakt, že leaderem ve vesmírném průzkumu se nakonec stává Čína. Ta poslala své technologie na Měsíc a uvažuje i o přistání na Marsu.

Evropu ve vesmírné politice zastupuje nejvíc Francie. Ta má kosmodrom ve Francouzské Guyaně na jihoamerickém kontinentu, odkud startují evropské rakety ESA. Jádro podpory evropské vesmírné politiky je ale podle odborníků v Německu.