Míra zaměstnanosti ve věkové kategorii 15 až 74 let v 35 zemích OECD se vloni zvýšila na 61 procent. Překonala tak úroveň 60,8 procenta z konce roku 2007, těsně před vypuknutím krize.
Zpráva poukazuje na - slovy OECD - paradoxy vyspělých zemí: zaměstnanost je na vzestupu, ale současně roste i nespokojenost pracujících kvůli globalizaci a sociální nerovnosti. Jak uvedl generální tajemník OECD Ángel Gurría, řadu lidí frustrují stagnující mzdy a nulové kariérní vyhlídky. \"Potřebujeme inkluzivní trh práce, který pracujícím znovu umožní těžit z výhod našeho ekonomického modelu,\" prohlásil Gurría, kterého cituje list Financial Times.
Z analýzy organizace vyplývá, že trh práce v rozvinutých ekonomikách je v dobré kondici, ale nízko a vysokopříjmové skupiny se rozšiřují na úkor střední střídy. Podíl zaměstnaných v kategorii středních příjmů se v období let 1995 až 2015 snížil o 9,5 procentního bodu, zatímco podíl kategorie vysokých příjmů o 7,6 procentního bodu vzrostl. Nárůst v kategorii nízkých příjmů činil 1,9 procentního bodu. Zhruba třetina této polarizace jde na vrub zrušení pracovních míst v továrnách a jejich nahrazení pozicemi s nízkou kvalifikací v sektoru služeb. Zbytek OECD přičítá polarizaci uvnitř průmyslových odvětví. OECD za tímto vývojem sice vidí spíš nové technologie než globalizaci, ale podotýká, že tyto dva trendy je složité oddělit.
OECD vytvořila novou strukturu hodnocení kvality, inkluzivity a odolnosti pracovních trhů. Sem patří ukazatele jako je podíl osob s příjmem nižším než medián, genderová příjmová nerovnováha a podobně. Závěr je ten, že v letech 2006 až 2015 se v mnoha zemích OECD zvýšil podíl lidí s nízkými příjmy.
Jsou však i dobré zprávy - většině zemí se podařilo snížit rozdíly v příjmech mezi pohlavími a zlepšit integraci handicapovaných osob do pracovního procesu.
OECD v poslední době přehodnotila svůj přístup k poradenství členským zemím, dnes je například mnohem vstřícnější k odborovým svazům. Generální tajemník odborového poradního výboru OECD John Evans prohlásil, že v této sféře je viditelný posun a nyní je třeba, aby OECD svůj nový přístup přenesla i do doporučení jednotlivým státům, jak posílit sociální dialog a vyjednávání o mzdách.