Vážení přátelé, ano: Vysvědčení.

Tak a je to. Právě uplynul půl rok života prvákům, školákům a studentům všakovakých škol, gymnázií, průmyslovek a kdoví ještě čeho. Strávili jej několikahodinovým posedávaním za psacími stoly, denně vstávali dokonce i před sedmou, neunávně zdolávali ranní cesty za lepším vzděláním. A někteří se snad i učili. A to vše jen kvůli jednomu kusu zpravidla recyklovatelného papíru. Jenže, má to všechno smysl? Bude vám vysvědčení jednou k něčemu dobré?

I já jsem byl kdysi zběračem dobrých známek. Dokonce velmi aktivním. A podle toho jsem i přistupoval k vysvědčení. V první třídě jsem třídní učitelce přinesl na poslední den školního roku květiny a pytlík dobré kávy, po čtyřech letech se to obešlo bez kytek, na střední jsme už třídnímu nosili jenom láhev něčeho ostřejšího, pak už ani to ne. Postupem času jsem začal být podezřívavý vůči tomu matematickému sloupci různorodých cifer, které podle teoretiků našeho školního systému v dostatečné míře vyjadřují, o kolik se má osobnost a mé vzdělání posunuly dále. Je to sice exaktní, lehce tak vklouznu do tabulek na ministerstvu, ale moc to o mně neříká.

Nutno ovšem přiznat, že tahle moje podezřívavost nebyla nijak radikální. I když jsem nebyl na sto procent přesvědčen o smyslu toho celého, poctivě jsem pokračoval ve ehromažďování toho lepšího, co moji učitelé ze svých notesů právě nabízeli. Zkrátka, odvážné heslo odvážných lidí: Nesbírejme dobré známky, nejsme přece filatelisté! mi bylo v podstatě cizí.

A to samé radím i vám. Můžete na to nadávat, můžete volat po změně, ale neobětujte budoucnost pro dočasný požitek z impulsivního radikalismu. Na dobré známky zkuste zatlačit i příští rok - ještě stále tady zůstává pár univerzit, které k vysvědčení ze středních škol přihlížejí. Prozatím vám za celou redakci přeji hezké léto.


Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.