Když zákoník práce porušuje zaměstnavatel

Zaměstnavatel musí zaměstnancům určit pracovní dobu tak, aby jim byly poskytovány pauzy na jídlo a oddech v délce nejméně půl hodiny, a to nejpozději po každých šesti hodinách práce. Nelze jim tedy nařídit hladovku po celou osmihodinovou pracovní dobu. Co když ale nastane situace, kdy zaměstnavatel se na své zaměstnance „vytáhne“ s podobným (nebo jiným) nesmyslným požadavkem, který porušuje zákoník práce (ZP)?

Voda zajištěna

Podle právních expertů Zákoník práce skutečně neřeší výslovně pravidla stravování a pití na pracovišti. Negarantuje tedy třeba zaměstnancům právo na svačinu podle jejich potřeby, zdravotního stavu nebo tepelných podmínek. V zákoně se ale mj. zmiňuje povinnost zaměstnavatele zajistit, aby pracoviště měla stanovené mikroklimatické podmínky pro zásobování vodou. Podle nařízení vlády pak musí být prostor určený pro práci zásoben pitnou vodou, aby to bylo dostatečné pro potřebu pití zaměstnance.

A pokud by někdo nevěděl, co je pitná voda, pak je to veškerá voda v původním stavu nebo voda po úpravě, která je určena k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů. Potřebu uspokojení žízně zaměstnance by tedy měl stačit zásobník se stolní vodou nebo i voda z veřejného vodovodu. A prostor určený pro práci nemusí být právě každá část pracoviště, třeba každá kancelář, dílna, nebo prodejní plocha v obchodě.

(foto: Shutterstock)

Pracovat nelze nonstop

Aby se mohli zaměstnanci najíst, napít a oddechnout si, upravuje ZP přestávky v práci a povinnost zaměstnavatele umožnit svým pracovníkům stravování, a to na všech směnách.

Zaměstnavatel je tedy povinen rozvrhnout práci tak, aby pracovníci měli přestávky na jídlo a oddech minimálně půl hodiny nejpozději po každých šesti hodinách práce. Podnik ale může pauzu poskytnout dříve nebo přestávku rozdělit do více částí. Pokud k tomu dojde, musí být alespoň jedna přestávka v čtvrthodinové délce. Když pracovník nemůže práci přerušit, musí mu být i bez přerušení provozu zajištěna přiměřená doba na odpočinek a jídlo. Podle odborníků je ze zákona zřejmé, že pracovník nepřeruší práci nebo neopustí pracoviště, ale může se ve vhodnou chvíli najíst a odskočit si na toaletu. Člen ochranky může konzumovat stravu a přitom nadále sledovat dění v areálu podniku, když není v prodejně zákazník, prodavačka si může odskočit do zázemí prodejny.

• Kolik dostanu za práci ve svátek?
• Co dělat, když zaměstnavatel nevyplácí mzdu?

Přesčasy jen málokdy

Pracovní doba je u nás zákonem stanovena na 40 hodin týdně v jednosměnném pracovním režimu, 38,75 hodiny týdně při dvousměnném pracovním režimu a 37,5 hodiny týdně při třísměnném a taky nepřetržitém pracovním režimu. Zaměstnavatel může bez souhlasu zaměstnance nařídit práci přesčas, ale v maximálním rozsahu 8 hodin týdně a 150 hodin v jednom kalendářním roce. Nad tento rozsah musí pracovník s prací přesčas souhlasit. Dostane za ni zaplaceno - příplatek je nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku.

Přesčas ale můžete pracovat jen výjimečně a zaměstnavatel tuto činnost může nařídit pouze ze závažných provozních důvodů. Těmi se myslí například práce konaná v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu. I v době přesčasu ale platí povinnost poskytnout pracovníkovi přestávku nejpozději po každých šesti hodinách práce.

Jestliže zaměstnavatele podezříváte z porušování pracovněprávních předpisů, podejte podnět k provedení kontroly na oblastní inspektorát práce, nebo přímo na Státní úřad inspekce práce. Podnět je možno podat písemně poštou, osobně, telefonicky nebo elektronicky. Kontakty najdete na stránkách Státního úřadu inspekce práce.