Syndrom nemocných budov může být až nebezpečným tématem, při kterém se odborníci mohou dostat do ostrých sporů. Mnoho expertů i lékařů věří, že SBS existuje a týká se budov a jejich vnitřního prostředí - zejména kvality vnitřního ovzduší a prostředí. Jiní odborníci i lékařské organizace zase říkají, že neexistují žádné přesvědčivé klinické důkazy o existenci takového syndromu. Vysvětlit, proč k těmto diskuzím a sporům dochází, je jednoduché. Řada pacientů má spektrum nespecifických příznaků. Ty navíc nemají potvrzenou přesnou příčinu. Nemocní se ale přesto domnívají, že příznaky způsobily „nezdravé“zdroje uvnitř budov, kde žijí či pracují. Proti nim stojí například Americká lékařská asociace a další odborníci, kteří tvrdí, že bez přesvědčivých důkazů o daném zdroji nebo příčině, bez testu či diagnostiky není důkaz, že takový lékařský syndrom neexistuje. A pokud neexistuje, jen těžko se dá léčit.
Na zdravotním stavu záleží
Spory tedy existují, ale nemocné budovy a choroby také. Když si ale dáte vše dohromady, výsledek je stejný, přinejmenším velmi podobný. Ti, kteří věří, že SBS má své příznaky, říkají, že příčina, nebo příčiny jsou mnohočetné a že samozřejmé také záleží na zdravotním stavu uživatele nemocného domu. Ten může například trpět astmatem nebo chronickou obstrukční plícní nemocí a jeho aktuální potíže může nastartovat ovzduší v budově – například kouř z cigaret, nebo výpary ze stavebních nebo nábytkových dílů, třeba z formaldehydu. To je přirozeně se vyskytující organická látka, která průmyslu dobře slouží jako základní surovina výroby řady chemických látek, jako jsou barviva, laky, lepidla nebo mořidla. Vypařovat se může z dřevotřískového nábytku, koberců a hraček, kde je použit jako lepidlo. Formaldehyd je vysoce jedovatý pro vše živé a člověk může být formaldehydu vystaven vdechnutím, konzumací a kožním kontaktem. Při nízkých koncentracích dochází k podráždění sliznic horních cest dýchacích, při vyšších koncentracích se pak dostavují silné otoky, záněty plic, popřípadě smrt. Je možnou příčinou atopických ekzémů a různých alergických stavů.
Stejně tak může být příčinou onemocnění zápach „nepřírodních“ barev, nebo atak biologických látek, jako jsou bakterie, houby nebo plíseň. Pacienti s uvedenými nemocemi tedy mohou být citlivější už na nízké koncentrace některých sloučenin a mohou na ně mít zvýšenou imunitní odpověď, třeba vyrážku, dýchací potíže a podobně. Další nemalou roli pak může mít deprese a úzkost.
Nic nového?
Dejme možnost vyjádření také druhé straně. Ta tvrdí, že příznaky existují, ale jde o konkrétní chorobu, která má konkrétní příčinu. Některé chemické, biologické látky a fyzikální činidla, která jsou součástí některých domů, mohou způsobit onemocnění. Jakmile jsou ale tyto látky rozpoznány, už známe důvod onemocnění a nejde o žádný nový „syndrom“. Důkazy nového syndromu prostě neexistují, vše popsané jsou už známé nemoci.
No a pro úplnost uveďme, že existuje ještě třetí skupina, která považuje SBS za čistě psychologický problém. Kdybychom tyto zástupce nechali týden dýchat formaldehydové výpary z nového nábytku, koberců a čerstvě nalepeného linolea, možná by neměli jen psychologické problémy. Patrně bychom se ale dostali do problémů se zákonem.
Další rizikové faktory
Zmínili jsme, že lidé trpící některými chorobami, mohou být vůči SBS vnímavější. Pro koho dalšího jsou ale SBS větší hrozbou? Čas strávený v budově s SBS, třeba jako úředník v kanceláři, může být větším rizikem pro jedince, kteří trpí jedním nebo více z níže uvedených nespecifických příznaků:
- mají zvýšenou citlivost na zhoršené životní prostředí
- mají jeden nebo více diagnostikovaných zdravotních potíží (například astma),
- mají zvýšenou citlivost na pachy,
- jsou to ženy - mají větší pravděpodobnost výskytu příznaků,
- jsou to veteráni z válečných misí,
- mají deprese,
- mají úzkosti.
Protichůdné názory tvrdí, že jsou to ale obecné rizikové faktory mnoha definovaných zdravotních problémů a že jimi trpí doslova kdekdo (krom těch válečných veteránů).
Ať tak či onak, problémy pocházejí z nemocných domů a abychom se jim vyhnuli, neměli bychom v nich trávit příliš mnoho času.