Komora: Téměř čtvrtina silničních mostů v ČR je ve špatném stavu

\"Spadlá lávka v pražské Troji zaměřila pohled odborné i laické veřejnosti na stav nosných konstrukcí staveb v České republice. Bohužel se v poslední době nejedná o ojedinělou událost. Předcházely jí další havárie, například most ve Studénce, most ve Vilémově nebo zřícená střecha sportovní haly v České Třebové,\" uvedl místopředseda ČKAIT Robert Špalek.

Stavební inženýři na alarmující stav při navrhování, provádění a údržbě konstrukcí podle něj upozorňují už řadu let, ale náprava je stále v nedohlednu. Za nejzávažnější důvody ČKAIT považuje nevyhovující přístup vlastníků a správců staveb k údržbě stavebních konstrukcí. \"Dalšími důvody jsou nízká kvalita provádění staveb v důsledku dlouhodobého tlaku na minimální cenu, malé vědomosti o možných důsledcích a malý tlak veřejnosti na zlepšení situace. Problémem je také nedostatek vzdělaných a způsobilých osob nebo upřednostnění jiných kritérií, například designu, na úkor stability a mechanické odolnosti konstrukcí,\" doplnil Špalek.

Podíl mostů ve špatném stavu je v posledních letech zhruba stejný. Nejvyšší byl v roce 2012, kdy dosáhl 23,9 procenta. Mostů v havarijním stavu tehdy bylo 122. V porovnání s rokem 2000 se však podíl zdvojnásobil, tehdy dosáhl 11,6 procenta. ČKAIT se v analýze opíral o údaje Ředitelství silnic a dálnic. To rozděluje mosty do sedmi kategorií - bezvadné, velmi dobré, dobré, uspokojivé, špatné, velmi špatné a havarijní.

\"Jedná se o mosty, které jsou na silnicích ve správě kraje. Mosty ve špatném stavu budou v blízké době vyžadovat rekonstrukci. Ovšem u komunikací, které patří městům a obcím, je situace ještě horší,\" sdělil autorizovaný inženýr ČKAIT Michal Drahorád.

Podle něho je kontrola technického stavu dopravních staveb v Česku na velmi dobré úrovni, a to i v porovnání s ostatními zeměmi. \"Ovšem u pozemních staveb je situace mnohem horší. Zákon tady nestanoví povinnost pravidelně kontrolovat stav nosné konstrukce. Vlastníci staveb jsou zpravidla laici a o vysoce specifické problematice nemají většinou povědomí. Výsledkem je tak často řešení kritických situací až ve fázi, kdy je náprava škod vysoce nákladná a pracná,\" dodal Drahorád. Podle něj se tento problém nejpalčivěji projevuje u budov, které vznikly ve druhé polovině 20. století, při kombinaci nízké kvality provedení a téměř nulové údržby.