Syndrom nemocných domů (11)

Zmínili jsme, že domy stavěné v minulosti, současnosti, a budoucnost se vynechat asi také nedá, mají jedno společné, tedy SBS. Rozdíl je ale v tom, že v domech, které byly postaveny třeba před sto lety ani pořádně nevíme, kdo je jejich autorem a proč je umístil na místo, kde je například příliš mnoho radonu. Samozřejmě to vědět nemusel, nebo nemohl, hodiny bychom mohli spekulovat, proč se tak stalo. Ale stavby staré několik let, domy současné, a samozřejmě i ty budoucí své autory a realizátory mají. Ti by měli dodržovat různé bezpečnostní předpisy a vyhlášky. Pokud by zde SBS hrozil, měl by je architekt všemi dostupnými prostředky eliminovat. V reálném životě by tak vlastně ani ke stavbě nemocných domů docházet nemělo. Jenže dochází. A tak se nad nimi budeme opět zamýšlet z architektonické stránky.

(foto: Shutterstock)

Postavit nemocný dům je taky práce

Prostá logika nám říká, že pro mnohé stavaře je jednodušší převzít už jednou vymyšlený model, než vymýšlet lepší řešení, ale asi to takto zjednodušit nemůžeme. Mnozí architekti touží vytvořit něco skvělého, netradičního, zajímavého, neotřelého. Když si s nimi po absolvování školy promluvíte, určitě vám nebudou tvrdit, že je jejich snem překreslování supermarketů na mapě celé republiky.

Mimo profesních schopností je to celé také o invenci a kreativitě. A to znamená práce navíc, probdělé noci a taky bohužel nezaplacené nápady. Velkou roli zde hrají peníze, tedy pružný investor, lidem kolem architekta, kteří chtějí dokázat, že daný profesní rébus má nějaké smysluplné řešení. Je to asi ve všech profesích a říká se tomu stavovská čest nebo touha, něco ve svém oboru dokázat.

Nebo to dotyčný vzdá, nebude vymýšlet nic obtížného a krkolomného, a třeba „opráší“ řešení stokrát použité. O invenci a kreativitě vůbec mluvit nemusíme. Je to samozřejmě jednodušší, a někdy i finančně zajímavější. Navíc takto odvedená práce je taky práce.

Člověk, který vůbec do procesu vznikající stavby nevidí, nemůže tušit, jaké bylo zadání, kolik bylo a nebylo peněz, co šlo ovlivnit, a co ne, co všemu předcházelo a co může následovat. Těžko pak soudit takovéto počínání, které nemusí být dokonce ani neetické. A pokud řešení splňuje potřebnou legislativu, normy a vyhlášky, není zde ani co soudit.

Seriál o nemocných domech

• Co to je syndrom nemocného domu (SBS)?
• Jak poznat nemocný dům?
• Co způsobuje syndrom nemocných domů?
• Na co si dát pozor?

Dobrá stavba – komplexní počin

Co je tedy z pohledu architektů na budovách nejdůležitější? Pokud bude prioritou vzhled a budou pokulhávat další aspekty komplexního řešení budovy, potom budujeme krásnou skořápku, ve které bude život nemožný nebo obtížný. Ale kdo po tom touží? Architekt, investor, dodavatel, uživatel? Pokud všichni odvedou svoji práci perfektně, potom by funkčnost dispozice, kvalita prostředí vně i uvnitř, estetické řešení, měly být kvalitní a harmonické. Stran priorit se totiž dá jen těžko něco vytrhávat z kontextu, dobrá stavba by měl být komplexní počin. Zdánlivě se nabízí třeba ušetřit na vzhledu. Jenže ten dům tady bude možná navždy. A asi bychom nechtěli slyšet otázky: „Kdo to postavil? Kdo to projektoval? Co to je za hrůzu? Kdo se má na to dívat?“

Má taková nemocná budova řešení?

Na první pohled to vypadá, že závisí jen na člověku a jeho přístupu k profesi. Dělat totiž můžete „pouze“ svoji práci, ale můžete ji dělat nejlépe, jak je možné. A to platí pro investory, projektanty, stejně jako pro veškeré možné dotčené orgány. A také pro ty, kteří zpracovávají normy a vyhlášky, zapracovávají novely atd. Když bude mít každý jasný rámec, který mimo jiného zamezí nedostatkům způsobujícím SBS, a povede dotyčného bez zbytečných slepých uliček k cíli, bud mít dozajista zaděláno na smysluplné „zdravé“ řešení.