Syndrom nemocných domů (12)

Ovzduší kolem nás

Je i není. Hodně také záleží na tom, co a kde vlastně dýcháme. Ovzduší se týká většina znečištění, o kterém lidé vědí. Vidí kouřící komíny, výfukové plyny z aut. Odborníci většinou sledují látky starého typu, tedy velmi malé částice různých látek a polyaromatické uhlovodíky, které vznikají při spalování směsi v motorech. Kvalita ovzduší je totiž na nich závislá.

Není to nic nového, víme o tom sto let a jsou na to zavedeny monitorovací stanice a programy. Čím víc budeme mít spalovacích procesů ve své blízkosti, tím bude větší koncentrace částic nejrůznějších látek v ovzduší. A je jedno, jestli jste u ohně, kouříte, nebo jíte bagetu na frekventované ulici. Když jsou ty částice velké, tak se nám usazují v nose, což ještě není takové neštěstí. Když jsou menší, dostanou se do plic a ty nejmenší, tedy nanočástice, se mohou dostat z plic až do krve. A na našem zdraví mohou ztropit nejrůznější schválnosti.

Seriál o nemocných domech

• Co to je syndrom nemocného domu (SBS)?
• Jak poznat nemocný dům?
• Co způsobuje syndrom nemocných domů?
• Na co si dát pozor?

Otěry i pole

Možná si řeknete, že když u nás po roce 1989 ubylo průmyslu, ovzduší se muselo zlepšit. To je nesporná pravda. Jenže ono nezáleží na tom, kolik je v oblasti komínů a elektráren, ale spíš na tom, kolik tam jezdí aut. V těch jsou samozřejmě filtry, které omezují částice z výfukových plynů, jistě si vzpomínáte na nedávnou aféru s diesely. Jenže podobné množství částic je také z otěrů, tedy z jízdy pneumatik po silnici a z brzdění. A to už zregulovat nejde.

Velké množství částice pochází z polí. Když zafouká vítr a na poli se orá, tak se velké množství částic dostává do ovzduší. Podobné je to s erozí jakýchkoli materiálů. Dá se to tedy ovlivnit jen částečně. Město ležící uprostřed polí, na kterých se orá, bude mít vždycky velké množství částic a nebude s tím moci nic dělat. Jedním z opatření je víc zeleně, protože ta je zachycuje. Dalším opatřením je úklid ulic. Čím více jsou uklízeny, tím méně je částic, protože když se zvedne vítr, lidé je nebudou dýchat.

Jaká je tendence

Množství částic u nás podle odborníků klesá, protože jsou docela přísné regulace. Ale není snadné je dodržovat, protože zde nejsou jen spalovací motory a podobné zdroje. Když se proti nim začala po roce 1989 dělat opatření, mělo to velký efekt. Začaly se hlídat komíny, ubylo průmyslu, změnila se doprava. Ale pak se to zastavilo a je to stejné, protože další zdroje se špatně regulují. Například množství aut, nebo domácí topeniště. Ve městě je třeba zakázáno něco spalovat, ale kontroluje se to hůře než jedna velká fabrika. A pokud se něco zachytí, není na tom zrovna napsáno, kde to vzniklo

Zde záleží hodně na osvětě, protože všichni vidí velkou továrnu s kouřícími komíny, ale nikdo nepřizná, čím vlastně topí doma. Navíc kdekdo si myslí, že na vesnici je to lepší. Obecně je v létě vzduch na vesnici lepší, protože ve městě je pořád doprava a průmysl. V zimě je to v metropolích skoro stejné, protože dálkové topení na tom nic nezmění. Na vesnici, která leží v údolí, v zimě padne inverzní čepice, a pokud tam někdo topí petkami s olejem, cítí to velmi zřetelně všichni obyvatelé. Hodnoty škodlivin letí strmě vzhůru.

(foto: Shutterstock)

Ale zpět k nemocným domům

Doma trávíme většinu času. Jaké je tedy naše vnitřní prostředí a odvětrání obsahu CO2 z místností? Z čeho je dům, ve kterém žijeme, postavený? Čím je zateplený? Po listopadu 1989 se začalo zateplovat pěnovým polystyrénem. Ten musí být nehořlavý, takže je napuštěn vysokým obsahem chemických látek – zpomalovačů hoření. To nejsou látky chlorované, protože se ukázalo, že to není nejlepší cesta. Tak se přešlo na brom, který je ovšem úplně stejný. Ale několik desítek let se používal brom jako látka, která zabraňuje hoření. Kdyby začalo hořet, tak se začne uvolňovat brom, zpomalí se hoření a lidé mají mít víc času ohni uniknout.

Jsme v novém domě. Když se rozhlédneme kolem sebe, tak tady bude spousta izolací, ve kterých je brom, sádrokartonové desky, nábytek z lepeného dřeva, čalounění s přídavkem chemie. Další vysoké koncentrace škodlivých látek jsou v počítačích, televizích a elektronice. Ale nejen záření, sedíte celý den u klávesnice a otíráte se rukama o ten materiál. A když si dáte nějakou bagetu, tak ho dostanete i do pusy. I toto všechno patří do problematiky nemocných domů.