4 ekonomické fauly Miloše Zemana

Pan prezident se nikdy příliš nepáral s politickou korektností, pravdivými výroky, zákazy kouření, ani sklenkou alkoholu. Ovšem jeho uvažování, bystré reakce a razantní přístup byly vyhlášené. U svých odpůrců pan prezident často napadá jejich neznalost, malé politické zkušenosti, zaměstnání a rovněž vzdělání. V našem článku se podíváme na to, jak si v poslední době vede pan prezident ve své původní profesi - jako ekonom.

Investice z Číny visí ve vzduchu?

Zdroj: Shutterstock

1) Na obří investice z Číny stále čekáme

Pan prezident Zeman svoji servilitu k Číně obhajoval jako triumf české diplomacie, která ČR zajistí investice v hodnotě 95 miliard Kč. Za roky 2014 až 2017 ovšem čínské investice v součtu dělaly cca 47 miliard Kč, tedy přibližně polovinu slibované částky. Pan prezident považoval Čínu za tak nezbytného partnera, že stanovil svým poradcem předsedu představenstva CEFC China Energy Jie Ťien-minga. Bohužel ten byl v Číně zatčen a prakticky zmizel, jak bývá často v Číně zvykem při podezření z korupce a dalších hospodářských zločinů. CEFC sice razantně vstoupila na český investiční trh, ale její investice byly víceméně kryty cizími zdroji.

Zahraniční investice jsou jistě pro naši ekonomiku důležité, ale vztahy se zahraničním partnerem musí zůstat rovnocenné, musí panovat důvěra mezi partnery a dále zisk partnera z investice by měl být jen finanční a ne politický. A právě tyto 3 faktory bývají u čínských investic porušovány.

Mnozí ekonomové a znalci čínského prostředí podle zkušeností z minulosti hodnotí, že České republika se slibovaných čínských investic nedočká a spíše může být problém se solventností společností CEFC, kterou v ČR zastupuje bývalý ministr dopravy Jaroslav Tvrdík, který je rovněž známý svými manažerskými schopnostmi v ČSA.

Čtěte také:

Proč nevolit Miloše Zemana

Proč nevolit Jiřího Drahoše

Komentář: Všichni prezidentovi trotlové

2) Rusko - nejvýznamnější ekonomický partner pro ČR

Rusko je jeden z nejvýznamnějších vývozců tzv. primární produkce (produktů s malou přidanou hodnotou, suroviny - ropa, zemní plyn, dřevo, kovy a další), proto bychom si ho měli vážit jako důležitého obchodního partnera. Pan prezident často a rád jedná s ruskými představiteli a je pro zrušení sankcí a uznání Krymu. A dokonce na svém výjezdu k našemu velkému slovanskému bratru vzal 140 českých podnikatelů. Do Francie jich jelo pouhých 14 a pan prezident situaci po svém glosoval, že Rusko je dle těchto čísel 10x významnější než Francie. Ovšem hrubá data hovoří jinak - velikostí hrubého domácího produktu v dolarech, exportu i importu z těchto zemí do ČR si vede lépe země galského kohouta. Nevypovídá spíš počet podnikatelů o prezidentově sociální (podnikatelské) bublině?

Rusko je velmi slibný trh s potenciálem, ale v tomto stavu zůstává již dvacet let a vedle primárních komodit a zbraní prakticky nevyváží produkty s vyšší přidanou hodnotou. Ruský státní rozpočet je stále závislý na prodeji ropy a dalších surovin. Jiné ropné velmoci navíc svůj zahraniční obchod diverzifikují a snaží se snížit svoji závislost na ropě a dalších surovinách (například země z Arabského polostrovu). Nerostné bohatství Ruska je obrovské, ale neprojídá si tím Rusko svoji budoucnost?

3) Prezident hubne, ale rozpočet jeho kanceláře loni přibral

Třetí faul se netýká ekonomiky státu, ale rozpočtu kanceláře prezidenta republiky, který minulý rok nabobtnal do více než půlmiliardové výšky. Rozpočet má přibližně hodnotu půl miliardy korun a jedná se "pouze" o 0,03 % státního rozpočtu, ale pan prezident často glosuje i částky v řádech stovek korun. I přes sliby pana prezidenta o snižování rozpočtu na chod kanceláře prezidenta republiky, tak jen minulý rok byl rozpočet překročen o více než 80 milionů korun (tedy cca polovinu příjmu Fondu ohrožených dětí).

„Ze státního rozpočtu nechceme oproti původně schválené verzi ani korunu navíc,“ uvedl mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Za navýšením plánovaných výdajů je pouze přesun z let minulých let té části, „která se nepodařila kvůli průtahům ve výběrových řízeních udělat v předcházejícím období“.

Vývoj výdajů kapitoly Kanceláře prezidenta republiky
(modře označeny výdaje za prezidenta Václava Klause,
zeleně označeny výdaje za prezidenta Klause a Zemana,
oranžově označen výdaje za prezidenta Miloše Zemana)

Zdroj: Hrad.cz

Časté výjezdy pana prezidenta byly placeny kraji. Některé kraje odmítaly proplácet prezidentské návštěvy před volbami, protože se podle nich jednalo o kampaň. Kdyby tedy výdaje prezidentské kanceláře zahrnovaly i náklady na návštěvy v jednotlivých krajích, tak se jeho výdaje zvýší o desítky milionů.

4) Kanál Odra-Dunaj-Labe

Jedna z největších investičních akcí v historii České republiky by se mohla jmenovat Vodní koridor Dunaj - Odra - Labe a jedním z největších zastánců tohoto megalomanského projektu je Miloš Zeman. Ten by rád pomocí tohoto kanálu udělal z Česka křižovatku vodní dopravy, která by mohla vytvořit až 60 tisíc pracovních míst. Tento projekt v minulosti podpořila i polská vláda, čínský prezident Si Ťin-pching, bývalý slovenský premiér Robert Fico i bývalý rakouský prezident Heinz Fischer.

Mezi odpůrce vodního koridoru Odra - Dunaj - Labe se řadí Ministerstvo životního prostředí, řada významných ekologů i vědci z Akademie věd, podle jejichž studií se jedná o neekonomické a neekologické řešení. 

Náklady na jeho výstavbu by se měly pohybovat kolem půl bilionu korun (dle některých studií 400 miliard Kč, dle dalších až 610 miliard Kč) a jeho návratnost se dle různých studií pohybuje od desítek až po tisíce let. Budovat projekt o velikosti třetiny až poloviny českého státního rozpočtu je velmi riskantní, když přesně nevíme, jaká bude jeho návratnost a jaké bude mít dopady na ekonomiku, přírodu a ráz krajiny. Investici by podle pana prezidenta měla financovat EU. Čína se rovněž ozvala, že by investici ráda zaštiťovala. Ale s čínskými investicemi máme již své zkušenosti....

Příznivci kanálu říkají, že splavností a propojením těchto řek by se snížily náklady na dopravu a také zatížení dálnic a železnic. Odpůrci ovšem reagují, že v době teplotních extrémů a pokračujícího globálních změn teploty by řeky jednoduše nebyly splavné a regulace těchto toků by byla náročná a nákladná, protože již nyní mají české řeky velké potíže se splavností během letních měsíců. Ekologové rovněž tvrdí, že by se jednalo o velké narušení celé řady ekosystémů a zničení pár posledních "přirozených" úseků velkých řek. Dále hrozí šíření invazivních druhů a nemocí, které mohou způsobit škody pro vodní ekosystémy i ekonomiku střední Evropy.

Ministerstvo dopravy již ovšem vypsalo studii proveditelnosti a ministři dopravy ČR a okolních zemí se shodli na jeho prosazování. Ovšem dle "úspěšného" budování a oprav českých (ale i slovenských) dálnic se výstavby tohoto projektu nemusí většina ministrů dožít. V současné době sucha se otázka kanálu dostává do pozadí a i v rámci veřejnosti si tento projekt zatím spíše hledá zastánce. Jeho návratnost a dopady na přírodu i život lidí v okolí jsou diskutabilní a jeho prosazování spíše vypadá jako megalomanský pomník jednoho mocného muže.