Musíte ze svého příjmu platit zdravotní pojištění?

Zdravotní pojišťovna musí za každého svého pojištěnce obdržet měsíční platbu na zdravotním pojištění. Každý pojištěnec je u své zdravotní pojišťovny veden v jedné z kategorií, a sice jako zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná, státní pojištěnec nebo osoba bez zdanitelných příjmů. Možný je přitom i souběh kategorií. Zaměstnanec platí na zdravotním pojištění 4,5 % ze své hrubé mzdy a dalších 9 % na zdravotním pojištění platí jeho zaměstnavatel. Osoby samostatně výdělečně činné platí na zdravotním pojištění 13,5 % z vyměřovacího základu.

Praktický příklad 1) – Dvě zaměstnání

Pan Novák pracuje pro zaměstnavatele AB na hlavní pracovní poměr. Z hrubé mzdy je mu standardně odváděno zdravotní pojištění. Pan Novák si začne přivydělávat pro zaměstnavatele XY na zkrácený úvazek. I ze zkráceného úvazku však bude panu Novákovi odváděno zdravotní pojištění, přestože je mu již zdravotní pojištění odváděno u zaměstnavatele AB. Zdravotní pojištění se odvádí ze všech příjmů ze závislé činnosti.

Praktický příklad 2) – Nadstandardní příjmy

Zaměstnanec Pokorný bude mít za rok 2018 hrubou roční mzdu 2 000 000 Kč. Panu Pokornému bude zdravotní pojištění sraženo jeho zaměstnavatelem z celé hrubé roční mzdy ve výši 2 000 000 Kč. Při výpočtu zdravotního pojištění není stanoven maximální vyměřovací základ jako je tomu u sociálního pojištění (pro rok 2018 ve výši 1 438 992 Kč). Zdravotní pojištění se odvádí z jakkoliv vysokého příjmu ze závislé činnosti a jakkoliv vysokého příjmu ze samostatné výdělečné činnosti.

zdroj: Shutterstock

Praktický příklad 3) – Nízké příjmy

Živnostník Procházka bude mít za celý kalendářní rok 2018 hrubý zisk (příjem – výdaj) ve výši 120 000 Kč. Na zdravotním pojištění zaplatí 24 283 Kč (13,5 % z minimálního vyměřovacího základu 179 874 Kč). Zdravotní pojištění musí platit i osoby samostatně výdělečně činné ve ztrátě nebo mající nízký roční zisk, neboť při výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti musí být vždy zaplaceno zdravotní pojištění alespoň v minimální výši. Zdravotní pojištění musí platit i zaměstnanci mající z důvodu práce na zkrácený úvazek hrubou mzdu nižší než minimální mzdu. Zaměstnanci a živnostníci s nízkými příjmy sice neplatí daň z příjmu fyzických osob, ale zdravotní pojištění vždy ano.

Praktický příklad 4) – Výdělečně činní státní pojištěnci

Penzista Vrána pracuje na zkrácený úvazek s hrubou mzdou 15 000 Kč. Na zdravotním pojištění je mu sraženo 675 Kč a dalších 1 350 Kč za něj platí zaměstnavatel. Pro účely placení zdravotního pojištění jsou penzisté i studenti považováni za státní pojištěnce, ale pokud mají např. příjmy ze závislé činnosti nebo samostatné výdělečné činnosti, tak musí až na výjimky platit zdravotní pojištění. Při výpočtu zdravotního pojištění státních pojištěnců však nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ a zdravotní pojištění se vypočítá ze skutečného vyměřovacího základu. Výjimkou pro neplacení zdravotního pojištění je práce na dohodu o provedení práce s hrubou měsíční odměnou 10 000 Kč a méně nebo na dohodu o pracovní činnosti s hrubou měsíční odměnou 2 499 Kč a méně.

Praktický příklad 5) – Pouze pasivní příjmy

Paní Novosadová bude mít během roku 2018 pouze pasivní příjmy z kapitálového majetku a nájmu. Pro účely placení zdravotního pojištění se nepovažuje za státního pojištěnce. Přestože pasivní příjmy nepodléhají odvodům na zdravotním pojištění, tak musí paní Novosadová zdravotní pojištění platit. V registru své zdravotní pojišťovny je vedena jako osoba bez zdanitelných příjmů s povinností placení měsíčního zdravotního pojištění ve výši 1 647 Kč (13,5 % z minimální mzdy 12 200 Kč).

Čtěte také:

• DPČ nebo DPP: kterou si vybrat pro vyšší příjmy?
• Kolik peněz si vyděláte, až odjedete na dovolenou?