Na distributorovi plynových lahví záleží. V oběhu jsou nádoby staré i 40 let

Spotřeba LPG v Česku každoročně roste. Podle odhadu České asociace LPG se prodá asi 200 tisíc tun propan-butanu za rok. Přibližně polovinu tvoří autoplyn, zatímco významná část druhé poloviny produkce je distribuována v propan-butanových lahvích. Je zřejmé, že plyn v tlakových lahvích vyžaduje určitou míru obezřetnosti. Lahve tak musejí mít platnou tlakovou zkoušku a nesmějí být fyzicky poškozeny. Každý spotřebitel by si to měl vždy zkontrolovat. „Bezpečná láhev na LPG nesmí být napadená korozí, nesmí mít poškozený límec a nesmí být ani nijak promáčklá nebo dokonce děravá. Ventil na prodávané láhvi pak musí být zapečetěn fólií nebo plombou. Důležité je rovněž zkontrolovat platnost tlakové zkoušky,“ upozorňuje Tomáš Snopek ze společnosti Flaga.

Uvedené bezpečnostní zásady představují pro plynaře nemalé náklady na údržbu lahví. „Oprava plynové lahve vyjde dle míry poškození na 160 až 220 korun. Pro zajištění bezpečnosti a nejvyšší kvality investujeme do oprav lahví kolem 15 milionů korun ročně. Údržba se značně prodražuje zejména u starších typů lahví,“ uvádí Jiří Karlík, generální ředitel společnosti Primagas. V oběhu jsou totiž podle výkonného předsedy České asociace LPG Ivana Indráčka i lahve staré 40 a více let. Stáří propan-butanové lahve ale nehraje roli, protože podstatná je její správná údržba. „Každá plnírna LPG je povinna před samotným plněním prověřit stav plynové lahve a případně jí poskytnout potřebný servis. Drobné opravy zvládá sama, o ty náročnější se postará specializovaná firma,“ vysvětluje Ivan Indráček.

Právě servis plynových lahví ale může být kamenem úrazu. Na trhu totiž působí kromě velkých renomovaných distributorů též desítky malých plníren, které v rozporu s energetickým zákonem plní lahve ve vlastnictví jiných poskytovatelů LPG. „Státní správa bohužel není schopna neoprávněné plnění plynových lahví ve vlastnictví jiných distributorů dostatečně účinně kontrolovat. Malé plnírny navíc mnohdy ve snaze ušetřit náklady zanedbávají údržbu plynových lahví,“ komentuje situaci Jiří Karlík. Tím se náklady na jejich údržbu přenášejí na poctivé plynaře, kteří musejí zajistit případné opravy až v dalším cyklu plnění.

Laxní přístup malých plníren se ale netýká jen technického stavu lahví. „Kvůli špatně seřízené váze mohou být lahve nedoplněné nebo naopak přeplněné. Obojí je špatně, v prvním případě je zákazník šizen, ve druhém může být vyšší tlak v lahvi nebezpečný,” uvádí Ivan Indráček. Ze stejného důvodu je též problematické plnit láhve na čerpací stanici. I když je to protizákonné, nejedná se o výjimečný jev. „Při nákupu propan-butanových lahví proto doporučuji orientovat se podle označení Bezpečné láhve, které naše asociace umožňuje používat jen prověřeným poskytovatelům LPG. Slouží jako garance jednotného standardu kvality plynu, jeho správného množství v láhvi a samozřejmě platné revizní zkoušky lahve,“ dodává Ivan Indráček.