Kdy rodič od druhého dostává zálohu na výživné?

Povinnost uhradit zálohu na výživné stanovuje soud, a to v řízení o vyživovací povinnosti. Přesto v praxi existuje řada případů, kdy se matka s otcem dítěte domluví na jednotné částce, kterou by měl otec složit jednorázově a která by měla pokrýt výdaje na dítě v řádech měsíců anebo dokonce i let. Důležité je ale vědět, že takový krok je v rozporu s rodinným právem a v podstatě i se zákonem.

Vyplacení se z vyživovací povinnosti

Z alimentů se nelze jednorázově vyplatit, a to ani pokud by matka s otcem uzavřeli písemnou dohodu. Taková dohoda by totiž měla být z hlediska zákona neplatná, a to už minimálně z toho důvodu, že o stanovení výše alimentů musí rozhodnout opatrovnický soud.

Dalším důvodem, proč tímto způsobem nelze otázku alimentů řešit, je ten, že otec ani matka dítěte nemohou předem vědět, jak dlouho bude vyživovací povinnost trvat. V praxi ani v teorii totiž neexistuje věk, kterým by vyživovací povinnost automaticky zanikla. Platit se musí, dokud se dítě soustavně připravuje na budoucí povolání a do chvíle, než je schopné vydělávat a uživit se samo. Rodiče pak nejsou věštci, aby hned po jeho narození věděli, v kolika letech začne pracovat.

Zdroj: Shutterstock

Kdy se skládá záloha na výživné?

Vyplacení se z alimentů anebo odbytné sice zákon rozhodně neschvaluje, ale přesto vzniká řada případů, kdy soud může uložit rodiči povinnost uhradit tzv. zálohu na výživném. V podstatě se jedná také o jednorázovou částku, kterou rodič uhradí předem, aby posloužila na výživu dítěte po dobu následujících několika měsíců/let. Děje se tak ale spíše výjimečně. Důvodem je to, že soud vždy brání potřeby dítěte, které má právo podílet se na životní úrovní rodičů.

Záloha se tedy skládá v těchto případech:

• Pokud povinná osoba podstupuje nepřiměřená majetková rizika – je podnikatelem.
• Pokud povinná osoba nemá pravidelný měsíční příjem, ale třeba jen čtvrtletní, popř. má příjmy pouze ze sezónních prací.
• Pokud povinná osoba plánuje dlouhodobý pobyt v cizině, a to z jakéhokoliv důvodu. Vymáhání výživného by zde totiž bylo složitější, než kdyby neplatič pobýval na území ČR.

Důležité je ale nezapomenout na to, že složením zálohy vyživovací povinnost nezaniká. Záloha by měla být složena nikoliv na účet druhého z rodičů, ale na zvláštní účet soudu nebo banky. Vybraná instituce by pak musela každý měsíc odesílat soudem stanovenou měsíční výši alimentů druhému z rodičů, aby mohlo dojít k výplatě určené pro dítě.

Co dělat, když neplatí alimenty?

Podle průzkumu Klubu svobodných matek až 30 % samoživitelek nedostává žádné alimenty. Dalších 13 % je nedostává pravidelně. Neplacení výživného je přitom trestné. Rodič, kterému ten druhý nepřispívá na dítě, má hned dvě možnosti, jak situaci řešit.

Tou první je obrátit se na policii ČR a podat na neplatiče žalobu. Učinit tak ale může pouze tehdy, pokud má výplata prodlení minimálně 4 měsíce. Neplatiči hrozí trest odnětí svobody až na 3 roky. Vězení se však může vyhnout, pokud z dluhu uhradí alespoň malou část. Je ale bohužel velká šance, že problémy zase začnou od znova. Pokud by se nechal zavřít, je logické, že peníze jen tak neuvidíte, neboť při výkonu trestu přijde o pravidelné příjmy.

O mnoho efektivnější je začít peníze vymáhat soudní cestou anebo za pomoci exekutora. V exekuci dojde ke splacení dluhu za pomoci srážek ze mzdy anebo při prodeji majetku. Zde je podstatně větší šance, že peníze pro své díte uvidíte. K tomu navíc existuje i řada bezplatných asistenčních programů, které vám s celým procesem ohledně vymáhání alimentů mohou pomoci. Často se navíc stává, že dlužník vše stihne ze strachu doplatit ještě před zahájením exekuce.

Čtěte také:

• Jak efektivně vymáhat výživné?
• Jak vysoké by měly být alimenty?