Jak moc je zdraví nebezpečný život on-line?

Narodili jste se před rokem 2000? Tak už to možná taky zažíváte. Odborníci říkají, že rozdíl mezi dnešními dvacátníky a třicátníky je skutečně větší, než býval dřív. Co za to může? Masový rozvoj internetu a zlevnění veškerých on-line přístrojů, který nejvíc zasáhl právě mileniály – lidi narozené ve 21. století.

Dřív vtip, dnes realita

Příroda je od roku 1989 daleko čistší, vzduch mimo města také, je prostě báječné si pobýt venku. Ale dnešní dorůstající populace na to moc neslyší. Představme si dejme tomu rok 1995. Kdyby některý karikaturista nakreslil do novin vtip, jak dva mladí sedí vedle sebe, nemluví a jen koukají do telefonu, lidé by se tomu smáli. Byla by to jasná nadsázka. Dnes je to realita. Když už se sejdou, moc nemluví, koukají na Facebook nebo do některého z chatů. Komunikují s někým jiným a patrně zažívají hřejivý pocit, že na to nejsou sami, vedle nich dělá stejnou věc spolužák. Skutečnost je ale nezajímá, utíkají do virtuální reality. Tam je to podle jejich představ. Ale stejné to má přece i člověk závislý na alkoholu nebo drogách. Utíká jimi pryč z reality. Takže mobily budou asi špatné, měli bychom je dětem brát.

Jenže mezi námi jsou lidé, kteří pijí denně alkohol, kouří cigarety a dají si třeba jointa. Nemusí to mít nutně, necloumá s nimi závislost a hlavně nemají kvůli tomu problémy ani v práci, ani doma. A podle odborníků bychom se měli dívat podobně i na „on-line děti“. Když se dobře učí, navštěvují taky třeba fotbal a klavír a nemají problémy se soustředěním, těžko bychom jim ten mobil nebo PC vyčítali. Nebyl by důvod.

Už je závislý?

Mluvili jsme o dětech, které už trochu přemýšlejí, vědí, že na internetu není všechno jen hezké a ten nick, co má tak „hustou“ fotku, to bude asi "fake" profil, protože je „prostě divnej“. Mladší děti tuto orientaci musí rodiče nebo starší sourozenci naučit bezpečnosti na webu. Hlavně žádné příliš důvěrné informace a neklikat na všechno, co se na nás usmívá, s nikým neznámým nikam nechodit a nic mu neslibovat.

Pokud to zvládneme, pak nás čeká ještě daleko vyšší pohoří ke zdolání: přesvědčit dítě, že zdravému světu vládne rovnováha, a stejně, jako je bílá opakem černé (ne její nejsvětlejší odstín, jak by mohl mileniál argumentovat), tak krom sezení člověk potřebuje pohyb. Člověk totiž svou konstitucí nebyl stvořen k sezení, ale k pohybu. Asi nejjednodušší rovnicí pak je – čas strávený na sportovišti = času strávenému u PC. A pokud se to rovnat nebude, můžeme uvažovat o tom, že na dítě číhá závislost. K té je podle odborníků sice dost dlouhá cesta a projevuje se úplným mj. sociálním odloučením, nechutenstvím, agresivitou v případě, že závislého od jeho nejoblíbenější činnosti chcete odtrhnout. A je třeba také dát pozor na to, že jsme každý jiný. Takže pokud víme, že jsme se odnaučovali kouřit deset let a stejně se nám to nepodařilo, je třeba počítat s tím, že podobně slabou vůli může mít i náš potomek.

(foto: Shutterstock)

A zdraví?

Děti u počítače zpravidla špatně sedí, hrbí se, takže je bolí záda a páteř. Pro oči to dlouhodobě taky není nijak růžové, cesta k prvním brýlím bude patrně trvat kratší dobu než u předků.

Psychologický vliv je individuální. Dítě se může u her vyřádit, stejně tak v něm ale můžou vzbudit strachy a fobie, pokud bude jako ještě nezralý člověk postaveno před nějakou výjimečnou brutalitu nebo sexuálně nevhodný obsah. Pro úplnost je třeba napsat, že agresivitu vůči okolí nastartují hry skutečně jen u mizivého procenta jedinců, kteří by ale reagovali stejně, kdyby jim na chodníku někdo šlápl na nohu. A protože grafika je skutečně „vymakaná“, může u disponovaných dětí nastartovat třeba epilepsii. A to už je potom vážné.

U mobilů asi opravdu není nutné, abychom je měli zapnuty celou noc. Nejde o zdravý či nezdravý příjem signálu na náš mozek, ale o to, že se nám lépe spí, když se zklidníme, než když zastřelíme tlupu banditů.

Všichni jsme utíkali

Závěrem si tedy řekněme, že každá generace měla svůj únik, ať už to byla taneční hudba, rozhlas, televize, sluchátka na uších a podobně. A jejich rodiče jim (nám) taky říkali, že to není zdravé. Nějak se tím světem protloukáme a věřím, že to dokáží i mileniálové, když se trochu budou držet zmíněné rovnice: doba sportu = doba on-line.

Také si přečtěte:

• Jak nakupovat léky na internetu
• Jak si založit vlastní eshop