Ke stáří nemoci automaticky patří. A nebo taky ne

Ke stáří nemoci totiž automaticky nepatří, protože žádná choroba není ani ve stáří normální. Naopak normální je nemocný nebýt, říká docentka Iva Holmerová, která se věnuje sociálnímu lékařství, gerontologii a lékařské etice.

Interakce

Jenže skutečnost stále vypadá spíš opačně. Ve stáří jsou nemoci víc pravděpodobné než v nižším věku, mnoho starších lidí má také hodně diagnóz. „S tím souvisí také mnoho léků, které starší lidé zpravidla užívají. Některé předepisují lékaři, jiné si sami koupí v lékárnách. Ať ti či druzí si ale bohužel stále neuvědomují, že čím více léků užívají, tím více hrozí rizik interakcí mezi nimi a z toho plynoucích nebezpečí. Různé statistiky ukazují, že právě nežádoucí účinky léků patří mezi nejčastější příčiny zdravotních komplikací a přijetí starších lidí do nemocnic,“ říká doktorka Holmerová.

Alzheimer – žádná kapitulace!

Některých druhů chorob se dříve tolik nevyskytovalo, ať již proto, že je medicína nedokázala odhalit, nebo jich prostě bylo méně. Třeba Alzheimerova choroba trápí nejvíc právě seniory. A i když se podobným chorobám občas říká civilizační, Iva Holmerová tvrdí, že s civilizací příliš nesouvisejí.

„Snad jen proto, že jsme díky civilizaci zdravější a žijeme déle. Dožíváme se tak i neurodegenerativních onemocnění, která způsobují například demenci. Ty byly dříve daleko vzácnější také proto, že lidé nežili tak dlouho jako my v současnosti. A to se zejména týká Alzheimerovy nemoci, nejčastější příčiny syndromu demence. O Alzheimerově nemoci do 90. let minulého století téměř nemluvilo, nyní je to o jeden z největších problémů,“ říká ředitelka Gerontologického centra v Praze. Správná diagnóza ve správný čas je u této nemoci nesmírně důležitá pro nemocné, pro jejich rodinné příslušníky, a nakonec i pro celé okolí.

(foto: Pixabay)

Známá neznámá nemoc

„Onemocnění se rozvíjí mnoho let. Většinu z této doby je možné žít ještě dobrý život, byť s některými omezeními. Proto v současné době také čím dále tím více hovoříme právě o životě lidí s demencí. Země, ale už i obce se snaží, aby byl co nejlepší. Mělo by se vytvořit prostředí, které je pro pacienty vstřícné a přátelské. To začíná seznámením se s problematikou Alzheimerovy nemoci, aby lidé věděli, jak těmto lidem pomoci a poradit v případě, že to budou potřebovat,“ říká docentka Holmerová.

Alzheimerovu nemoc se zatím nedaří vyléčit. Ale to podle Ivy Holmerové neznamená, že bychom měli – nebo snad dokonce směli – rezignovat. „Víme již mnoho o lécích, které zlepšují příznaky nemoci, významné je léčení deprese a podobně. Existuje také mnoho nefarmakologických, psychosociálních intervencí, kterými lze lidem s demencí zásadním způsobem pomoci. Jsou to třeba různé metody kognitivní stimulace, podpora a poradenství zejména v časných stadiích nemoci.

Patří k životu

Stáří je přirozené a k životu patří. „Někdo také říká, že jedna z mála spravedlivých věcí, protože stárneme všichni. Na druhou stranu ale žijeme a taky stárneme každý jinak. A možná si to ani neuvědomujeme, ale stáří může být opravdu nejdelším obdobím života. Jako senioři se označují lidé 65letí a starší, mnohem více lidí se dožívá i devadesáti, sta let let,“ upozorňuje Iva Holmerová.

Důležité je podle ní si uvědomit, že starší lidé jsou skutečně různí. Mnozí jsou ve skvělé kondici: pracují, sportují, mají náročné koníčky, užívají života a pomáhají ostatním, aby i jejich život byl lepší. Mnozí naopak potřebují pomoc ostatních.

Také si přečtěte:

• Stejný plat, ale vyšší důchod?
• Kdy vás výše vašeho důchodu zklame?