Zdravotní pojištění můžeme nazvat povinnou daní, kterou musí všichni platit. Pouze za státní pojištěnce platí zdravotní pojištění stát. Za zaměstnance vyřizuje všechny povinnosti ohledně placení zdravotního pojištění zaměstnavatel. Zaměstnanci je sraženo z hrubé mzdy 4,5 % a dalších 9 % zaplatí za zaměstnance zaměstnavatel. Při výpočtu zdravotního pojištění se neuplatňují žádné slevy a odpočty, jako je tomu při výpočtu daně z příjmu fyzických osob. Dále se zdravotní pojištění platí z jakkoliv vysoké hrubé mzdy, není stanoven žádný maximální vyměřovací základ, jako je tomu u sociálního pojištění. Zaměstnanci tedy v praxi nemůže vzniknout nárok na vrácení zdravotního pojištění.
Daňová vratka vs. vratka zdravotního pojištění
Pan Novák nastoupil do práce od 1. března 2018. První dva měsíce roku byl nezaměstnaný. Pan Novák měl hrubou mzdu ve výši 30 000 Kč. Zaměstnavatel provede za pana Nováka roční zúčtování daně a panu Novákovi vznikne nárok na daňovou vratku ve výši 4 140 Kč, neboť v ročním zúčtování daně se uplatní sleva na poplatníka v plném rozsahu 24 840 Kč, přestože pan Novák pracoval jen 10 měsíců. Při výpočtu zdravotního pojištění se žádné slevy neuplatňují, žádné zdravotní pojištění nebude panu Novákovi vráceno.
Sazba pro OBZP je vždy stejná
Kdo není pro účely placení zdravotního pojištění veden jako zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná nebo státní pojištěnec, ten je veden u své zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů. Za každý celý měsíc musí OBZP platit zdravotní pojištění ve výši 13,5 % z minimální mzdy, v roce 2019 ve výši 1 803 Kč (v roce 2018 ve výši 1 647 Kč). Sazba je stejná bez ohledu na životní situaci a bez ohledu na případný příjem v dalších měsících roku. Zaplacené zdravotní pojištění za dobu oprávněné evidence jako OBZP nelze obdržet zpět.
(foto: Shutterstock)
Podnikající zaměstnanci
Zaměstnanci přivydělávající si vedlejší samostatnou výdělečnou činností platí zdravotní pojištění jednorázově v závislosti na skutečně dosaženém hrubém zisku. Během roku neplatí zaměstnanci vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost zálohy na zdravotním pojištění, proto nemohou obdržet žádnou vratku, a to ani při velmi nízkém zisku. Zdravotní pojištění za rok se v těchto případech počítá vždy ze skutečného vyměřovacího základu, nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ, jako je tomu u hlavní samostatné výdělečné činnosti.
OSVČ s nízkým ziskem
Při výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti musí být vždy placeny měsíční zálohy na zdravotním pojištění. Výše měsíční zálohy se odvíjí od dosaženého hrubého zisku v minulém kalendářním roce, vždy však musí být placena alespoň minimální měsíční záloha. V roce 2018 to bylo 2 024 Kč, v roce 2019 to bude 2 208 Kč. OSVČ platící minimální měsíční zálohy nemohou obdržet vratku na zdravotním pojištění za rok 2018.
Vrací se minimální záloha na zdravotní pojištění?
Živnostník Brázda dosáhne za celý kalendářní rok 2018 hrubého zisku 300 000 Kč. Během roku 2018 platil minimální měsíční zálohy ve výši 2 024 Kč. Skutečný vyměřovací základ 150 000 Kč (300 000 Kč x 50 %) je nižší než minimální roční vyměřovací základ. Zdravotní pojištění za rok 2018 se bude počítat z minimálního ročního vyměřovacího základu 179 874 Kč. Roční zdravotní pojištění činí 24 283 Kč (179 874 Kč x 13,5 %), zdravotní pojištění je uhrazeno měsíčními zálohami.
Které OSVČ obdrží vratku?
Vratku na zdravotním pojištění za rok 2018 mohou obdržet jen OSVČ, které zaplatí na měsíčních zálohách více, než činí roční zdravotní pojištění. Pokud není přeplatek použit na úhradu dalších měsíčních záloh, tak je zdravotní pojišťovnou zaslán na příslušný bankovní účet.
Praktický příklad: Podnikatelka Novotná zaplatila za rok 2018 na měsíčních zálohách 48 000 Kč. Roční hrubý zisk za rok 2018 činí 640 000 Kč. Roční zdravotní pojištění činí 43 200 Kč (640 000 Kč x 50 % x 13,5 %). Podnikatelce Novotné vznikne po odevzdání přehledu o příjmech a výdajích za rok 2018 nárok na vratku zdravotního pojištění ve výši 4 800 Kč.