Vlastně by to mohlo být docela příjemné. Peníze chodí pravidelně, vy máte čas na své koníčky, přátele, cestování. Jenže kdy? V šedesáti, sedmdesáti, nebo snad dřív? Faktem zůstává, že se lidský věk prodlužuje, takže čas, který lidé tráví a budou trávit v penzi, se bude prodlužovat.
V 19. století oslovovali lidé Jana Nerudu slovutný kmete a to mu ještě nebylo šedesát. A tehdy se vlastně lidé důchodu nedožívali, umírali ještě předtím, než na něj dosáhli. Dnes si muži na přelomu padesátky a šedesátky pořizují mladé manželky a mají s nimi malé děti. Kdybyste jim řekli, že jsou senioři, urazí se.
Každý to cítí jinak
Každý svůj věk ale vnímáme jinak. Někdo může být už na prahu padesátky vyčerpaný a vyhořelý. Práce ho přestává bavit a jen pomyšlení na ni mu dělá zle. Takoví lidé samozřejmě o předčasném důchodu přemýšlejí a často se pro něj rozhodnou. „Nastoupil k nám nový šéf, mladší chlapík, energický, suverénní. Rozhoduje rázně a hledá řešení za každou cenu. I za tu, že nejsou příliš morální. Je to proti mému přesvědčení a rozhoduji se pro odchod. Je mi jasné, že po padesátce už mě nikdo v žádné firmě nečeká, ale chci už konečně mít klid,“ říká pan Jaromír z Ostravy Dubiny. S manželkou žijí v menším bytě a spočítali si, že se nebudou mít špatně, i když Jaromír půjde do předčasného důchodu. Nechci se z práce na stará kolena zbláznit, říká Jaromír.
Jana je češtinářka. Bylo jí už šedesát, ale stále je její precizní práce vyhledávaná. „Baví mě to. Dělám to prostě ráda a při práci zapomenu na věk i ostatní problémy. Doma mě to prostě nebaví, práce je pro mě energií, která mi dává sílu jít dál. Myslím, že bez ní bych se necítila dobře, asi bych chátrala, ani si to nedovedu představit,“ zamýšlí se paní Jana. Práce má své výhody má víc peněz, může si dovolit lázně nebo si něco hezkého koupit na sebe.
(foto: Shutterstock)
Šedesát pět plus
Odchod do penze určitě není jen politické téma. Lidé o něm hovoří a jiný názor mají vysokoškoláci, kteří manuálně nepracovali, a jinak se na odchod do důchodu dívají ti, co strávili celý život např. u soustruhu nebo ve slévárně. U těch prvních si asi dokážeme představit, že v kanceláři zůstanou a budou přesluhovat, práce v těžkém provozu po pětašedesátce je nemyslitelná. Přesto je ale jasné, že odchod do důchodu se bude zvyšovat nad pětašedesát let, což je dnes hranice, od které máte na penzi nárok. Jenže lidský věk se prodlužuje a skutečně se uvažuje o tom, že v penzi strávíte čtvrtinu života.
Další velmi citlivou otázkou je počet dětí u žen. Čím více má žena dětí, tím dříve ji vzniká nárok na standardní důchod. Jenže tyto rozdíly by se měly postupně mazat až k úplnému sjednocení. Takže u penze nebude důležité ani pohlaví, ani počet dětí. Tady ovšem opět narážíme na druh zaměstnání. Ženy v kanceláři patrně nebudou tak fyzicky opotřebované, jako ty, co pracují třeba jako prodavačky v supermarketech, nebo rovnou u pásu v továrně. A jsme opět u dělení na ty, co se na penzi těší, protože hlavně chtějí fyzicky odpočívat, a na ty, co jsou plni elánu a sil, a chtějí pracovat dále.
Výzkumy problém neřeší
Z nedávného průzkumů vyplývá, že 64 % žen by šlo rádo do penze už před šedesátkou, naopak 71 % mužů by chtělo pracovat ještě v šedesáti až čtyřiašedesáti letech. To je samo o sobě hezké, ale zásadní problém, že se každý cítí v důchodovém věku jinak, to neřeší a dozajista to nevyřeší ani vyhláška, či zákon. Podle odborníků je to ale umělý problém. Daleko důležitější je možnost práce po padesátce, kdy člověk na některé věci už nemusí stačit.
Co je tedy vlastě dnes jisté? Ať už nám to nastaví politici, nebo se rozhodneme jít do důchodu podle toho, jak se cítíme, většina z nás v penzi stráví ještě dlouhá léta. Takže bychom na to měli myslet, abychom je mohli prožít v co největší pohodě.