ČNB tak podle dnešního vyjádření reaguje na nejasnou formulaci v zákoně o spotřebitelském úvěru, která vedla k opakovaným dotazům veřejnosti i finančních institucí, co pojem v zákoně ´účelně vynaložené náklady´ znamená.
\"Podle stanoviska ČNB lze za ´účelně vynaložené náklady´ považovat tzv. věcně nutné náklady spojené s předčasným ukončením smlouvy, jejichž výše je zároveň odůvodněná. Jedná se tedy zejména o administrativní náklady poskytovatele,\" uvedla centrální banka. Dodala, že nelze vyloučit ani případné další náklady. Podmínkou ale je, že v dané konkrétní situaci prokazatelně vzniknou, že by bez předčasného splacení konkrétního úvěru vůbec nevznikly a že jsou vynaloženy účelně.
\"Naopak příkladem nákladů, jejichž náhrada není přípustná, protože nemá oporu v zákoně, je provize vyplacená poskytovatelem zprostředkovateli za zprostředkování spotřebitelského úvěru na bydlení,\" uvedla dále ČNB. Provize totiž podle ní není novým nákladem souvisejícím s předčasným splacením úvěru.
Nákladem není podle centrální banky ani snížení úrokových výnosů instituce po předčasném splacení spotřebitelského úvěru na bydlení, ani její úrokové náklady z dluhů. \"V prvním případě se nejedná o náklad, nýbrž o ušlý zisk. Ve druhém případě nejde o náklad vzniklý v souvislosti s předčasným splacením spotřebitelského úvěru na bydlení, nýbrž o náklady na dluhy poskytovatele, například z přijatých úvěrů, vkladů nebo emitovaných dluhových cenných papírů,\" uvedla ČNB.
Zákon o spotřebitelském úvěru platí od prosince 2016 a jeho cílem bylo zvýšení ochrany klientů finančních institucí. Při dřívějším splacení dluhu má podle normy finanční instituce právo pouze na takzvané účelně vynaložené náklady, které mu v souvislosti s předčasnou úhradou objektivně vzniknou. V těžkých životních situacích, například při dlouhodobé nemoci, je předčasné splacení úvěru na bydlení zcela zdarma.