teplé vody a následně ji využít v době, kdy by podmínky pro dodávku již tak příznivé nebyly. Zároveň nám pro tento ohřev postačí nižší příkon, protože energii můžeme dodávat déle. Nevýhodou naopak jsou tepelné ztráty, ke kterým dochází mezi pláštěm zásobníku a okolním povrchem, a větší nároky na prostor pro umístění zásobníku. Pokud je však zásobník umístěn ve vytápěném prostoru, tyto ztráty jsou zároveň tepelnými zisky z hlediska vytápění, nicméně někdy přece jen za vyšší cenu.
Teplá voda by v zásobnících a potrubích neměla zůstávat delší dobu kvůli nebezpečí množení bakterií. Tomu lze předejít správným návrhem potrubního systému (nevytvářet úseky potrubí, kde voda dlouho neproudí), provedením pravidelného odkalení zásobníku a tepelné desinfekce zvýšením teploty vody nejlépe na 70°C. Trvale by však teplota vody v potrubí neměla být vyšší než 60°C z důvodu možné vyšší tvorby sedimentů. Zásobníky jsou nejčastěji vybaveny elektrickou topnou vložkou nebo více vnitřními výměníky, které umožňují využívat kombinace zdrojů tepla, například plynového kotle a elektřiny.