Jak moc chemikálie v Dunaji ovlivňují okolní prostředí?

Chronické účinky znečištění

Jistě vás napadne, že když je ohrožena vodní fauna, tak jak jsou na tom ptáci, kteří ryby chytají? „Chemické látky mají dva potenciálně negativní účinky: na životní prostředí a na zdraví člověka. V řekách a jezerech jsou vodní rostliny a živočichové, kteří trpí znečištěním. Škála účinků je široká. Viditelné jsou akutní účinky, které mohou decimovat populace organismů. Vzpomeňme např. na únik kyanidu na řece Tise v Rumunsku v roce 2000, který zahubil celou populaci ryb v této velké řece.

Mnohem více zůstává skrytého – jde o chronické účinky. Organismus nezabijí, ale pozmění jeho metabolismus, hormonální funkce, chování apod. Např. ryby vystavené účinkům nízkých koncentrací některých léčiv nebo drog ztrácejí přirozenou plachost a snadněji se pak stanou obětí dravců. Výsledkem může být vymizení některých citlivých druhů a ztráta biodiverzity. Některé látky, např. některé bromované zhášeče hoření, se málo rozpouštějí ve vodě a mají tendenci kumulovat se v tkáních ryb,“ říká docent Vrana.

Narušený ekosystém

Podobné je to podle něj také např. s rtutí nebo některými perfluorovanými látkami. Smůlu mají potom predátoři, jako např. draví ptáci, krmící se rybami, u kterých může konzumace kontaminovanou potravou způsobit druhotnou otravu. V nejhorším případě dojde k vyhynutí některých citlivých druhů, čímž se naruší normální fungování ekosystému. „Hovoříme o chemickém znečištění.

Na Dunaji ale paradoxně za ztrátu rozmanitosti druhů na některých úsecích není zodpovědné znečištění vody, ale výstavba vodních děl, které zabraňují migraci ryb. Nepřekonatelnou bariéru tvoří např. přehrada Železná vrata, která již 50 let znemožňuje, aby se největší dunajská ryba, jeseter – vyza velká, dostala z dolního toku proti proudu do oblasti Dunaje pod Bratislavou, kde se v minulosti rozmnožovala.“

(foto: Shutterstock)

Jak jsme na tom ve střední Evropě?

Země, které leží v povodí Dunaje, se snaží podle docenta Vrany harmonizovat ochranu svých vod např. spoluprací v rámci ICPDR (International Comission for the Protection of the Danube River – Mezinárodní komise na ochranu Dunaje).

„Ne všechny země však jsou členskými státy Evropské unie, a tak např. Evropská vodní rámcová směrnice na ochranu vod se nepraktikuje všude. Země na středním a dolním toku Dunaje se často potýkají s ekonomickými problémy nebo jsou v procesu transformace, a proto v nich legislativní a technologické opatření ke snížení znečištění často nejsou na takové úrovni jako v zemích střední nebo západní Evropy.

Pro ilustraci, město Budapešť do roku 2010 vypouštělo asi 50 procent své komunální splaškové vody bez čištění přímo do Dunaje. To způsobovalo takový stupeň kontaminace, že ho samočisticí kapacita Dunaje už nedokázala zvládnout. Poté, co byla zprovozněna nová čistírna odpadních vod, se situace dramaticky zlepšila.

Jiná velká města na středním a dolním toku Dunaje se teprve na podobné kroky připravují. Mohli bychom se hypoteticky zamyslet nad tím, jak by vypadala kvalita vody v Dunaji, pokud by jeho vody proudily opačným směrem, tj z východu na západ. Jelikož problémy se nejlépe řeší u zdroje, možná by v takovém případě spolupráce zemí v povodí pro zajištění kvality vody v Dunaji byla ještě intenzivnější, než je teď,“ zamýšlí se docent Vrana.

Vodní fantomové

Hovoří se také o fantomových látkách ve vodě. Co to vlastně je?

„Donedávna nás stav poznání umožnil monitorovat pouze některé konkrétní látky, např. těžké kovy, emise z průmyslu nebo pesticidy. O výskytu a rizicích ostatních látek ve vodách se vědělo velmi málo. Obrazně, co jsme neviděli, o tom jsme nevěděli, a to nás netrápilo. Rozvoj vědy však umožnil uplatnit nové a velmi účinné přístupy, které škodlivé látky pomáhají identifikovat a seřadit podle výše rizika.

Např. místo sledování jedné látky, o které si myslíme, že je toxická, můžeme zjistit kumulativní účinek všech látek, které se ve vzorku vody nacházejí. K tomu se používají tzv. bioanalytické nástroje, které simulují jistý druh toxického účinku chemikálií. Pokud takto zjistíme potenciálně toxický účinek, můžeme se následně pokusit identifikovat, jaké látky ho způsobují. Pro identifikaci látek ve složitých směsích se používají metody založené na hmotnostní spektrometrii. Takové přístroje dokáží zaznamenat signál tisíců látek, které se ve vzorku nacházejí. Detektivním úkolem je pak určit identitu těch látek, které působí negativně.

Někdy se např. podaří najít v záznamu z přístroje signál látky, která pravděpodobně působí škodlivý účinek, ale její identita zůstává neznámá, obrazně fantomová. Chemici pak musí jednoznačně určit její chemickou strukturu. Na řešení těchto problémů je zapotřebí interdisciplinární spolupráce odborníků v oblasti chemie životního prostředí a ekotoxikologie,“ uzavírá docent Rastislav Vrana z Centra RECETOX.

Také si přečtěte:

• Chemická pošta, kterou posíláme po Dunaji
• Jak moc je voda v Dunaji čistá