Choroba jako každá jiná. Prokázat nemoc z povolání je ovšem o poznání složitější

Abyste měli v důsledku nemoci z povolání nárok na odškodnění ze strany zaměstnavatele, musí vaše diagnóza splňovat několik kritérií. Tím úplně nejzákladnějším je, aby byla uvedena v seznamu nemocí z povolání, který schvaluje vláda.

Výčet chorob je dlouhý

Tento seznam bývá pravidelně upravován, přičemž aktuálně se v něm nachází celkem 86 druhů onemocnění rozdělených do šesti jednotlivých kategorií, a to podle toho, které příčiny stojí za jejich vznikem. Největší skupinu tvoří nemoci z povolání způsobené chemickými látkami. Dále sem spadají onemocnění vyvolaná fyzikálními faktory, týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice, kožní nemoci, přenosné a parazitární. Poslední kategorii tvoří choroby způsobené ostatními faktory a činiteli.

Není lékař jako lékař

Pakliže si myslíte, že příznaky, jež pociťujete, mohou některé z těchto onemocnění představovat, a máte podezření, že nebýt vašeho zaměstnání, k jejich výskytu by nedošlo, je na čase vydat se k doktorovi. Problémem nicméně je, že váš praktický lékař tyto domněnky jen tak potvrdit nemůže. Aby se tak mohlo stát, musí vás poslat do střediska nemocí z povolání. Pokud to odmítne, můžete se tam vydat sami. Tak či tak si ale předtím musíte u vašeho praktika opatřit výpis ze zdravotní karty.

Jestliže tamní lékaři usoudí, že vaše choroba se zaměstnáním skutečně souviset může, upozorní na tuto skutečnost krajskou hygienickou stanici, jež do vaší firmy vyšle inspekci. Poté, co inspektoři provedou kontrolu pracoviště, je na středisku, aby vyhodnotilo, do jaké míry mohou být vaše potíže vyvolány podmínkami v zaměstnání.

Pokud vás lékaři uznají nemocným/nemocnou z povolání, může zaměstnavatel do deseti dnů od vydání tohoto rozhodnutí požádat o přezkoumání návrhu. Středisko posléze svůj lékařský posudek potvrdí, nebo zruší. Funguje to nicméně i naopak. Pakliže by se podle názoru doktorů o nemoc z povolání nejednalo, můžete o opětovné posouzení zažádat ve stejném časovém úseku taktéž vy.

• Kdy může dát zaměstnanec hodinovou výpověď?

(foto: Shutterstock)

Způsobů odškodnění je celá řada

Bylo-li vám onemocnění uznáno, máte právo na odškodnění. To přitom může mít hned několik podob, které se odvíjejí od toho, jak závažnou chorobou skutečně trpíte. Váš zaměstnavatel je ze zákona povinen být proti tomuto riziku pojištěn, přičemž pokud na tuto situaci skutečně dojde, musí vám dorovnat rozdíl v příjmu, který v důsledku vypuknutí nemoci vznikl.

A je jedno, jestli se jedná o rozdíl mezi vašim dřívějším průměrným příjmem a nemocenskou, vašim aktuálním příjmem, jenž je nižší kvůli přeřazení na hůře ohodnocenou pracovní pozici, nebo případně invalidním důchodem. Ve všech těchto případech vám musí zaměstnavatel uniklý peněžní výdělek podle zákona dorovnat. Dále je povinen proplatit také vedlejší jednorázové náklady spojené s léčbou, první tři dny případné nemocenské, bolestné, či dokonce náhradu za ztížení společenského postavení.     

Jestliže se vám i navzdory prodělané nemoci podaří někdy v budoucnosti sehnat lépe placené místo, než jaké jste měli u zaměstnavatele, kvůli němuž jste k této chorobě přišli, pak nárok na odškodnění pochopitelně zaniká. Ocitnete-li se ale naopak v invalidním důchodu, bude vám propláceno až do doby, než dosáhnete 65 let věku nebo vám bude přiznán běžný starobní důchod.

Nárok nezaniká ani po letech

Některé choroby se mohou projevit až se zpožděním, klidně i několikaletým. I na to zákon pamatuje. Odpovědnost za nemoc z povolání nese vždy poslední zaměstnavatel, u něhož jste pracovali za podmínek, při nichž toto onemocnění vzniká. Jak dlouho váš pracovní poměr trval, je přitom irelevantní.

Odškodnění lze však žádat teprve od chvíle, kdy tato choroba propukla. Pokud jste v dotčené firmě přestali pracovat před třemi lety, nelze pochopitelně nárokovat zpětné proplacení celých 36 měsíců. 

Také si přečtěte: Jak vysoké je odstupné při nemoci z povolání?