Jan je v pohodě, ale má za sebou tři desítky let života, na který by nejraději zapomněl. Lupénka mu pokrývala přes 80 % těla. Dnes skoro pětačtyřicetiletý muž vzpomíná sice klidně, ale lehko mu při tom není. Nemoc mu vzala kus dětství, mládí a podstatnou část dospělého života. Léky nefungovaly. Nevystudoval, nezůstala s ním žádná partnerka, neoženil se, nemá děti. Dnes se konečně rozhlíží, jestli se ještě dá něco dohnat. Kůži má díky nové terapii čistou.
Jak vypadá lupénka?
Lupénka se typicky projevuje červenohnědými, lehce vlhkými ložisky s výraznými stříbřitými šupinami. Jsou hlavně na kolenou a loktech, ale také ve vlasech. Po poranění kůže se zpravidla do 14 dní na tom místě objeví nové ložisko lupénky. Asi třetina lidí má postiženy nehty, v obličeji se objevuje asi v 5 % případů, výjimkou je lupénka v dětství. První projev nemoci nastane zpravidla po nějaké zátěži, stresu či onemocnění, např. těžké angíně. Nejčastěji to bývá po dvacátém a padesátém roce života. Ve velmi těžkých případech splývají po celém těle.
Zkoušky léků a sebevědomí
Lupénka se Janovi na těle projevovat, když byl na základní škole, hlavně na hlavě a pod očima. Nesmáli se mu, ale byl jiný, nemocný. U lékaře dostával především masti, které musel nanášet na šupinatou kůži. Červená místa to samozřejmě nezakrývalo, jen kůže byla promaštěná. V deváté třídě se nemoc rozšířila natolik, že býval co chvíli v nemocnici. Základku absolvoval, ale nešel nikam studovat, ani se učit řemeslu. Stále chodil po lékařích, ležel v nemocnici. Nakonec měl lupénku téměř po celém těle.
Lidé se k němu chovali shovívavě, ale on byl v pubertě a chtěl se sblížit s děvčaty. Po několika milostných karambolech už to přestal zkoušet.
Pracoval na místě, kde byl sám, nikdo tam nechodil. Dobrovolně se začal stranit lidí. Jeho psychika to nakonec nevydržela a před třicítkou se duševně zhroutil. Dostal invalidní důchod.
Když přišel před několika lety do fakultní nemocnice na kontrolu, řekla mu primářka, že zkoušejí novou individuální léčbu – biologickou. Po několika injekcích a týdnech měl kůži čistou. Začal se cítit jako všichni ostatní, jako normální člověk.
(foto: Shutterstock)
Léky na imunitu
Případ úspěšného léčení Jana je třeba upřesnit o informaci, že injekce si bude muset aplikovat do konce života. Kdyby je vysadil, lupénka se vrátí, a patrně v původním rozsahu. Asi třetina pacientů s lupénkou ale ani tento druh štěstí nemá, biologická léčba nezabírá. Lupénka má genetický základ a je zatím stále nevyléčitelná, odborníci však tvrdí, že účinnost léků se stále zlepšuje.
Co to vlastně biologická léčba je? Intenzívní výzkum v lékařství koncem 20. století otevřel nové perspektivy genetického inženýrství. To umožnilo připravit nové léčebné přípravky. Ty pak při léčbě využívají zeslabení či posílení imunity člověka podle toho, co je pro něj výhodnější. Kvůli letitým výzkumům lupénky se vědělo, že zánět v kůži způsobený imunitou, je zodpovědný za jeho rozmnožení a viditelné změny na kůži. Toho právě biologická léčba využívá.
Eskymáci ji nemají
Lupénkou trpí na celém světě asi 2 % populace, mužů i žen. Snad jen Eskymáci lupénkou netrpí, patrně kvůli svému způsobu života. Vloha pro lupénku je dědičná. Ne vždy ale musíte onemocnět, naopak celý život můžete mít i s podobnou genetickou informací v těle kůži čistou. Ale vaši potomci už onemocnět mohou. Lupénku pak doprovázejí ještě další choroby – obezita, cukrovka, vysoký cholesterol, zvýšené riziko kardiovaskulárních a mozkových příhod.
Pokud máte ve vlasech lupy, pak nemají s lupénkou nic společného. Na jejich odstranění postačí změna šamponu. Pokud ale trpíte delší dobu kožními problémy, navštivte dermatologa.
Prevence
Není to sice předcházení nemoci v pravém slova smyslu, ale pokud rady budete dodržovat, nebudete lupénku zbytečně provokovat: nepřecházet nachlazení, důsledně je odléčit, nevystavovat se stresu a nadměrné zátěži a neužívat provokující léky (nesteroidní protizánětlivé léky, betablokátory, deriváty zlata). Podrobnosti, rady a doporučení je možné si přečíst např. na adrese www.cistakuze.cz.