Co dělat, když se zvenku vrátíte s klíštětem?

Odkládáme zimní vrstvy oblečení a vyrážíme za sluncem a do přírody. Krom příjemných chvilek jsou s tím spojena i tradiční nebezpečí: klíšťata. Libují si na vlhkých místech, dávají přednost listnatým lesům nebo blízkosti vody. Jako správní upíři nemají ráda slunce. Na prosluněných místech je tedy nenajdete, ve stínu u potoka se jim daří. Suché a teplé léto se jim protiví, to se raději schovají do půdy.

Občas se říká, že padají ze stromů. Omyl. Jsou třeba na koncích trav a k přestupu na vaše oblečení jsou připravena s roztaženým prvním párem nohou. Mají na nich totiž šikovné háčky, kterými se na vás zachytí. Pak najdou dobře prokrvené místo a přisají se. První pokus se nemusí podařit, a tak cestují po těle člověka, ale třeba i psa dál, až najdou místo s tenkou kůží. Hostina může začít.

Jak se klíšťatům vyhnout a co dělat, když už se s nimi setkáme

Podle odborníků bychom měli udělat vše pro to, aby k napadení klíšťaty v přírodě nedošlo. A když už se to stane, měli bychom dbát na jejich včasné a správné odstranění. 

Rizikovými místy zvýšeného výskytu klíštěte jsou především listnaté a smíšené porosty. Zejména jejich okraje zarostlé křovinami a bujnou trávou, včetně okrajů cest. Pak také různé strže a prohlubně v terénu zarostlé vegetací a břehy potoků, řek a rybníků. S výskytem klíšťat je ale třeba počítat i v parcích a zahradách.

Pokud už tušíme, kde by mohla být klíšťata, měli bychom zvolit oblečení (zejména kalhoty) z hladké, světlé látky. Nevhodné je naopak tmavé oblečení z látky s vlasem. Měli bychom použít repelent, který je vhodné na oděv nanést, hlavně na spodní část nohou od kolen níže, při sběru lesních plodů musíme myslet i na ruce a rukávy. Pokud je u přípravku uvedeno dávkování a doba účinku na komáry, pro klíšťata bude účinnost přibližně poloviční. V terénu ohroženém výskytem klíšťat bychom si neměli sedat nebo lehat na zem, a to třeba ani na deku.

(foto: Shutterstock)

Raději světlé oblečení

Větším rizikem je chůze mimo lesní cesty. Ale i tak je nutné si občas v lese prohlédnout spodní část nohou, nohavice, punčochy a případná klíšťata odstranit. Proto je výhodná světlá barva oblečení.

Na místa, kde by mohla být klíšťata, s sebou raději neberte psy. A pokud jinak nedáte, tak jen na vodítku, aby nemohli odběhnout. Po návratu je třeba zvířata prohlédnout a přichycená klíšťata odstranit.

Pokud se místu s výskytem klíšťat nemůžeme vyhnout, měli bychom si prohlédnout pečlivě celé tělo, zda se na něm klíště „neubytovalo“. Klíšťata na lidském těle bývají nejčastěji v podkolenních jamkách, tříslech, podpaží a za ušima. U dětí můžeme najít klíště mezi vlasy na hlavě. Mohou se ale přichytit kdekoliv, i na intimních místech. Proto se prohlédněme pečlivě, pohled na místa, kam si nevidíme, nám umožní zrcátko.

Pozor na larvy a nymfy

Nebezpečné jsou i larvy nebo nymfy klíštěte, nymfy jsou dokonce nejčastějším vývojovým stádiem klíšťat, které napadá lidi. Nenasátá larva má v průměru jen 0,8 mm a nymfa je 1,2 mm velká, dají se tedy lehce přehlédnout.

Sprchování ani omytí žínkou po návštěvě rizikových míst nestačí. Klíště může proudu vody odolat a zůstat na těle.

Je dobré si taky prohlédnout tělo i následující ráno. Klíště se totiž může pohybovat po našem těle i několik hodin a teprve potom se přichytí. Obě prohlídky jsou nutné, aby klíště bylo odstraněno včas. S postupující dobou sání u klíštěte nakaženého boreliózou dochází ke zvýšení dávky infekce. Čím déle si na nás malý upír pochutnává, tím horší pak může být průběh nemoci.

Brzké odstranění klíštěte je nutné i proto, že v jeho slinách je obsažena složka, která vytvoří kolem jeho sacího ústrojí pohrouženého do naší kůže po několika hodinách obal z tzv. cementu. Pak už je uvolnění klíštěte obtížnější než ihned po přichycení, kdy je zakotveno v rance pouze zoubky na sacím ústrojí.

Ve slinách klíštěte, které vylučuje při sání do naší krve, jsou totiž i látky brzdící zánětlivou reakci, takže svědění vyvolané přisátím se dostavuje až po řadě hodin.

Jak správně odstranit přichycené klíště?

Místo přisátí je nutné dezinfikovat jodovým či jiným dezinfekčním prostředkem. Pomocí navlhčené textilie, například žínky, lehce pohybujte klíštětem ze strany na stranu. To se po 2 až 3 minutách uvolní. Můžete také klíště opatrně podebrat co nejblíže u povrchu pokožky a vyjmout měkkou pinzetou.

Klíšťaty v žádném případě netočte. Při pokusu o otáčení dojde vždy k odtržení přední části klíštěte, která zůstane v kůži a způsobí dlouho přetrvávající zatvrdlinu, případně lehký zánět.

Místo po klíštěti by se mělo znovu dezinfikovat. S každým klíštětem je pak třeba zacházet jako s potenciálně infekčním materiálem. Je proto nutné, aby při jeho likvidaci nedošlo k potřísnění rukou, případně předmětů v okolí. Zásadně ho tedy nemačkejte, ani se nesnažte ho nějak mechanicky rozdrtit. Zabalte do kousku papíru a ten třeba spalte.

Raději si také vemte gumové rukavice. Zásadu o potenciální infekčnosti klíšťat je samozřejmě třeba respektovat i při odstraňování klíšťat z domácích zvířat (psů, koček). Při této práci je dobré používat gumové rukavice.

Co se stane, či může stát po odstranění klíštěte? Kůže, kde se klíště přichytilo a začalo sát, vždy zarudne. To může trvat 2 až 3 dny. Pokud se místo nezvětšuje, nejde většinou o borreliové zarudnutí kůže. Pokud naopak zjistíte zvětšující se zarudlou skvrnu na kůži, která zpravidla v centru zbledne, navštivte lékaře. A raději to udělejte i tehdy, máte-li ve dnech po zjištěném přisátí klíštěte zvýšenou teplotu, cítíte únavu či chřipkové příznaky.

Čtěte také:

• Co způsobuje syndrom nemocných domů?
• Je alkohol lék, nebo jed?