Jak se vyznat v kurzovním lístku aneb když každý sloupec uvádí jinou hodnotu

S největší pravděpodobností se to stalo snad každému z nás – přišli jsme do banky s tím, že si potřebujeme nechat směnit naše české koruny do eur, dolarů, liber, kun či jakékoliv jiné měny, neboť se v brzké době chystáme vycestovat do zahraničí, jenže hned při vstupu jsme se při pohledu na zeď, kde visela „tabule“ s kurzy, zasekli, protože jsme nevěděli, kterým údajem se tedy máme řídit.

Skoro by se až chtělo říct, že to banky, potažmo směnárny dělají naschvál jen proto, aby nás co nejvíce zmátly. Tak tomu však pochopitelně není. Ve skutečnosti má každý sloupec svůj opodstatněný význam.

Valuty, nebo devizy? Toť otázka

Námi požadovanou zahraniční měnu můžeme dostat ve dvou podobách, a sice ve valutách, nebo devizách. První forma má podobu běžné hotovosti, druhá se naopak týká bezhotovostních transakcí. Pokud tedy jdeme do banky s tím, že máme „v kapse“ české koruny, za něž chceme dostat ekvivalent v eurech – též v hotovosti – pak je pro nás stěžejní sloupec valuty prodej.

Proč valuty prodej? Inu, zkrátka proto, že banky, respektive směnárny a ostatní podobné instituce vypisují kurzovní lístek ze svého pohledu. Banka nám v takovém případě vybrané valuty prodává, proto tedy sloupec valuty prodej.

Analogicky je to v případě, že se naopak chystáme nějaké zahraniční platidlo směnit zpět do korun. V takovém případě od nás banka valuty nakupuje, takže kurz, kterým se musíme řídit, nalezneme na řádku s příslušnou měnou v kolonce valuty nákup.

A stejný princip lze ostatně aplikovat rovněž na devizy. Také při bezhotovostních transakcích se díváme do sloupce prodej v případě, že chceme české koruny směnit například do amerických dolarů, respektive do kolonky nákup, pakliže máme dolary, ale přejeme si místo nich mít opět tuzemskou měnu. Pochopitelně vedle slovíčka nákup a prodej musí být vyznačeno, že se jedná o devizy.

Na devizové kurzy hledíme tehdy, chceme-li po bance, aby nám „přesunula“ peníze z našeho korunového účtu na účet vedený v cizí měně, například v britských librách, a naopak. Řídíme se jím však i tehdy, pokud máme v úmyslu směnit část svých peněžních prostředků uložených na účtu a následně si je nechat vyplatit v hotovosti na přepážce.

Pokud by však někdo v tomto ohledu nadále tápal, pak si stačí zapamatovat jednoduchou poučku. Jak u valut, tak v případě deviz se vždy řídíme tím kurzem, který se nám z našeho pohledu jeví jako méně výhodný.

A když už je řeč o valutách a devizách, i jejich kurzy se pochopitelně mezi sebou značně liší. Devizový kurz bývá pro zákazníka zpravidla výhodnější, neboť s valutami, respektive hotovostí jsou spojena některá rizika – například krádež, fyzické znehodnocení apod. – kvůli nimž banky jejich cenu navyšují. Ale najdou se samozřejmě i výjimky, neboť některé bankovní domy, potažmo směnárny nabízejí svým klientům v obou případech kurz zcela shodný.

Zlatý střed

Při pohledu na kurzovní lístek dále zjistíme, že se na něm nachází i sloupec nazvaný „střed“. Co se skrývá pod tímto pojmem? Ve skutečnosti nic převratného. Jak už samo označení napovídá, bude se nejspíš jednat o průměr nákupního a prodejního kurzu, případně o hodnotu, která leží zhruba v jejich středu. Používá přitom například pro přepočet transakcí, jež zákazník zrealizuje v zahraničí pomocí své platební karty. Dále jej využívají třeba pojišťovny, když vyčíslují konečnou výši výloh, kterou byl klient povinen za hranicemi ČR uhradit v souvislosti s pojistnou událostí.

Také si přečtěte:

• Jaké jsou triky směnáren
• Kdy můžete peníze do směnárny vrátit

Jak je to s kurzem ČNB?

Vlastní kurzovní lístek má samozřejmě i Česká národní banka, jež působí coby hlavní tuzemský regulátor finančního trhu. Při bližším pohledu zjistíme, že kurzy vyhlašované ČNB jsou o poznání přívětivější než ty, které nabízejí svým klientům jednotlivé komerční banky. Na ně však běžný smrtelník nedosáhne, neboť jsou určeny právě bankám komerčním a dalším finančním institucím. Z kurzovního lístku ČNB vychází i náš převodník měn.

A je to vlastně zcela pochopitelné. Hlavním účelem a smyslem existence těchto bankovních domů je samozřejmě generování zisku pro své majitele. A toho mimo jiné tyto banky dosáhnou právě tím, že si ke kurzům ČNB zkrátka přidají „něco navíc“.

Kurzovní lístek ČNB aktualizuje centrální banka každý pracovní den vždy ve 14:30, přičemž jak tedy z výše uvedeného vyplývá, tyto kurzy jsou pro běžného člověka spíše jen orientační, neboť popisují pouze aktuální situaci na devizovém trhu s českou korunou, kde se střetává poptávka s nabídkou.

Co nám říkají procenta a proč jsou některé měny uváděny ve stovkách

Některé banky ve svém kurzovním lístku uvádějí ještě procentuální změnu kurzů jednotlivých měn. Ta neindikuje nic jiného, než o kolik se hodnota toho kterého platidla změnila za určitý časový úsek, nejčastěji pak za posledních čtyřiadvacet hodin. Pakliže změna činí například +0,1 procenta, znamená to, že zahraniční měna (třeba euro) za poslední den posílila vůči koruně o 0,1 procenta, jinými slovy, že euro je nyní pro Čechy o 0,1 procenta dražší.

Pokud je v kolonce množství uvedeno číslo 100 na místo jedničky, znamená to, že za uvedený počet korun nedostaneme jednu jednotku cizí měny, ale rovnou sto jednotek. Je to z toho důvodu, že nominální hodnota příslušné cizí měny je jednoduše o poznání menší než v případě měny české, a pokud by to nebylo takto znázorněno, nabízel by se například jeden maďarský forint za přibližně 0,08 koruny, což by mohlo být pro zákazníka v konečném důsledku velice matoucí. Kromě zmíněného forintu se číslovka 100 zpravidla objevuje ještě u japonského jenu či ruského rublu.