Proč mít (a proč nemít) Evropskou unii

Při klasickém zvažování pro a proti Evropské unie se bere do potaz spousta faktorů. Velká byrokracie a diktát z Bruselu patří k takovému koloritu českých protievropských stran. Oproti tomu stojí vždy pravicová liberalizace obchodu, která ale i v Česku sahá po argumentech nutné reformy EU a menší byrokracie.

Ve své podstatě srovnávání výhod a nevýhod EU proti sobě stojí v podstatě jedna velká obrovská výhoda a proti tomu spousta malých nevýhod. Aneb pokud chceme mít přístup na jednotný vnitřní trh, tak je třeba se občas smířit i s něčím, co tak úplně nechceme.

Také si přečtěte: 8 důvodů, proč jít volit do Evropského parlamentu

Vnitřní trh jako superstar Evropské unie

Když se podíváme na prapůvod evropské ekonomické integrace, tak hlavní motivací bylo zajištění míru v Evropě po druhé světové válce a kontrola strategických surovin (uhlí a oceli). Samotná ekonomická integrace v rámci Evropského hospodářského společenství začala až o několik let později.

V dnešní době je ale především jednotný evropský trh to, co o nám v rámci integraci jde. Jednotný trh vznikl díky Jednotnému evropskému aktu, který uzákonil 4 hlavní svobody pohybu na trhu: zboží, služeb, kapitálu a osob.

• Svoboda pohybu zboží a služeb je to, co nejvíc vítají podnikatelské subjekty. Díky našemu členství v Evropské unii mají přístup na evropský trh. A je sakra rozdíl, jestli své produkty prodáváte na národním trhu 10 milionů obyvatel a všude jinde řešíte clo a další dovozní a vývozní záležitosti, nebo máte volný přístup na trh s 500 miliony obyvatel.
• Svoboda pohybu osob je zase to, co asi oceníme nejvíc my jako běžní občané. Však je skvělé moci studovat kdekoliv v Evropě, vyjet si na dovolenou do Středozemí bez cestovního pasu nebo najít si lepší práci v Německu.
• Svoboda pohybu kapitálu není pro běžného spotřebitele úplně viditelná na první pohled, ale i my oceníme třeba přeshraniční zjednodušené platby v rámci EU. Podniky pak ocení hlavně usnadnění přímých zahraničních investic nebo dalšího investování na evropském trhu.

Díky vnitřnímu trhu jsme jako malá proexprotní ekonomika zapojeni do mnohem většího ekonomického celku. Ekonomická integrace především na bázi společného a jednotného trhu je úzce provázána i s ekonomických růstem a případnou ekonomickou konvergencí zapojených zemí. Česká republika je také mnohem více vidět na mezinárodním poli jako Evropská unie než jako malý samostatný stát uprostřed Evropy.

Je nutno také poznamenat, že EU definuje a chápe jednotný trh jako nedílný celek. Tedy buďto všechny čtyři svobody, nebo nic. Nejde si vybrat jen volný obchod, ale pohyb osob zakázat, jak by si to ideálně představovala Velká Británie po brexitu.

(foto: Shutterstock)

Co všechno jsme ochotni za vnitřní trh zaplatit

Když se pak podíváme na každou jednu z nevýhod Evropské unie, tak se můžeme vlastně zeptat: Jsme ochotni zaplatit toto jako cenu za fakt, že můžeme prodávat a cestovat na celém trhu Evropské unie? A kolik přesně nevýhod jsme ochotni akceptovat, než řekneme: Ne, díky, evropský trh mi za to už nestojí.

Pro Velkou Británii nastal takový okamžik před třemi lety, kdy si odhlasovali brexit.

Nechceme euro

Problematika společné měny patří asi k nejkontroverznějším částem ekonomické integrace. On totiž jednotný trh společnou měnu až tak nepotřebuje. Fungoval by i bez ní. I tak ale v devadesátých letech euro vzniklo a my jako nový člen EU přijali povinnost přijmout i společnou měnu.

Další roky ukázaly velké mezery společné měny a do přijímání eura se nám od té doby chce čím dál méně. Je ovšem nutno říct, že možná jsme povinni euro časem přijmout, ale nikde není specifikováno, co znamená ono časem. Takže společná měna a ztráta české monetární politiky zatím není cena, kterou bychom museli za evropský trh zaplatit.

Nechceme migranty

Migrační krize a uprchlické kvóty bylo téma, které rezonovalo před pár lety. My jako Česká republika nechtěli přijímat uprchlíky z Blízkého východu a Afriky. Zatímco především v UK bylo jako hlavní téma migranti z nových členských zemích EU, z ČR, Polska, Slovenska, Maďarska, Rumunska, Bulharska a dalších. Obojí je ovšem jen cena za fungující jednotný trh a v tomto případě také cena za Schengen.

Češi si rádi vyjedou na svou dovolenou do Chorvatska a naši studenti rádi tráví semestr na Erasmu. Stejně tak jedou na pracovní zkušenou do Německa nebo do Anglie. Prostě volný trh pohybu osob využíváme rádi, stejně tak Schnegen a fakt, že nepotřebujeme v Evropské unii cestovní pas. Ale abychom zaplatili jednu malou část a přijali několik málo uprchlíků, to je pro nás asi příliš vysoká cena.

Velká Británie odsouhlasila brexit, především z důvodů vnitřní migrace na jednotném trhu a kvůli levné pracovní síle, která do Anglie přišla v minulých zhruba patnácti letech ze střední, východní a jižní Evropy. Pro Brity byla toto příliš vysoká cena, kterou nejsou ochotni zaplatit. A tak na evropském trhu Anglie nebude. Tedy jen co vlastně vystoupí, což se jim zatím moc nedaří.

Nechceme diktát z Bruselu

Velkou námitkou a nevýhodou EU je často opakován tzv. diktát z Bruselu. Tedy přijímání evropské legislativy, která je vnímána jako něco nadbytečného a škodlivého. Méně už si pak ale uvědomujeme, že právě tato legislativa je nutná pro řádný a plně fungující konkurenční evropský trh. Díky evropské legislativě tak například můžeme bez omezení vyvážet české zboží do evropských zemí bez nutnosti si obstarat v každé jedné zemi povolení pro vstup na národní trh. Jednotný trh totiž není jen o bezcelním přístupu. Ale především o odstranění dalších administrativních a technických překážek. A k tomu je třeba legislativa, která sjednotí legislativu 28 členských zemí.

Jasně, často evropská legislativa možná zasahuje do oblastí, které regulovat nechceme. Ale další země je třeba regulovat chtějí a tak je nutno čas od času přistoupit na kompromis. Evropská legislativa totiž znamená, že máme jednotný trh. Ten, který všichni chceme.

Chceme obchodovat s Čínou a USA

Ano. Evropská unie omezuje naši obchodní politiku, kterou nemůžeme nastavit individuálně ke každé jedné zemi na celém světě. Evropská obchodní politika je totiž společnou politikou. Není tak možné vyjednat jinou obchodní dohodu s USA nebo s Čínou, než jakou vyjedná EU jako celek. I když si myslíme bůhvíjak pro nás ta Čína a Rusko není nejlepším partnerem.

Problém, který je tak nějak nejvíc spjat s EU, je fakt, že nevýhod je hodně. A jsou diskutované, jsou probírané a každý o nich ví. Zatímco ta jedna velká výhoda, tedy přístup našich výrobků na jednotný trh a export našeho zboží do dalších zemí EU... tak tato výhoda moc vidět není. Ona prostě funguje, funguje dobře a není třeba ji dlouho rozebírat. Zatímco na diktát kvůli GDPR a na požadavek přijmout uprchlíky si zanadává každý rád a každý tomu rozumí.

To ale docela určitě neznamená, že by nevýhody EU převažovaly. Právě naopak, nevýhody jsou sice nejvíc vidět, ale ta výhoda evropského trhu je zatím vždycky převáží.