Co dělat, když chcete dostat náhradní výplatu od úřadu práce?

Pokud zaměstnavatel zaměstnanci neplatí, tak zaměstnanci je umožněno žádat výplatu od úřadu práce dle zákona č 118/2000 Sb. o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Podle tohoto zákona má zaměstnanec nárok na přiznání výplaty mzdy krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky.

Co je základní podmínkou pro uplatnění nároku na úřadu práce? Tou je skutečnost, že vůči tomuto zaměstnavateli musí být podán insolvenční návrh u příslušného soudu, případně na něj musí být vyhlášeno takzvané moratorium před zahájením insolvenčního řízení. Pakliže byl tento skutek naplněn, mají dotčení zaměstnanci nárok na získání (části) ušlé mzdy přímo od státu, respektive úřadu práce.

Kdo může o vyplacení žádat:

• pracovníci na hlavní pracovní poměr,
• DPP i DPČ, pokud odvádí nemocenské pojištění,
• bývalí zaměstnanci.

O výplatu ušlé mzdy mohou požádat všichni ti zaměstnanci, kteří pracují pro zaměstnavatele na hlavní pracovní poměr, ale také na dohodu o provedení práce (musí však být splněna podmínka účasti na nemocenském pojištění, jinými slovy zaměstnanec musí u zaměstnavatele dosáhnout příjmu vyššího než 10 tisíc korun) či dohodu o pracovní činnosti (3 tisíce korun a více).

Nárokovat náhradu mzdy mohou zároveň i ti zaměstnanci, jejichž pracovní poměr s dotčenou firmou (zaměstnavatelem) již skončil, avšak v rozhodném období svoji výplatu nedostali. Jinými slovy, pokud si mezitím pracovník už stihl najít nové zaměstnání, má stále nárok na to, aby mu úřad práce vyplatil část ušlé mzdy, kterou mu jeho předchozí zaměstnavatel (na něhož byl podán insolvenční návrh) nadále dluží.

Také si přečtěte:

• Kdy vás může zaměstnavatel vyhodit na hodinu?
• Kdy může dát zaměstnanec hodinovou výpověď?
• Kdy vás nemůže zaměstnavatel vyhodit?

Jak stanovit délku rozhodného období?

Základním faktorem vymezujícím délku rozhodného období, za nějž může zaměstnavatel žádat o náhradu výplaty, je okamžik, respektive měsíc, v němž došlo k podání insolvenčního návrhu nebo vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení. K tomu je zapotřebí připočítat i tři následující kalendářní měsíce stejně jako tři kalendářní měsíce předcházející.

Pakliže byl tedy návrh podán například během dubna, rozhodným obdobím bude interval od 1. ledna do 31. července.

O kolik může zaměstnanec celkem žádat?

Stanovení rozhodného období je klíčové pro vypočtení konečné výše náhrady mzdy nárokované u úřadu práce. Zaměstnanec nemá podle zákona nárok na vyplacení ušlé mzdy v plné výši, ale pouze její části. Své mzdové nároky totiž může uplatňovat jen za tři měsíce z celého sedmiměsíčního rozhodného období. Které tři měsíce si pracovník zvolí, je nicméně zcela na něm.

Proč na tom tak záleží? Jednoduše proto, že výplata se může každý měsíc nepatrně lišit. Je tedy logické, že si zaměstnanec přirozeně vybere ty měsíce v rámci rozhodného období, v nichž měla být jeho výplata nejvyšší.

Pokud zaměstnavatel nevyplatil svým pracovníkům z celého rozhodného období mzdu například jen ve čtyřech měsících, pak si stejně zaměstnavatel pochopitelně nevybírá ze všech šesti měsíců, nýbrž pouze ze zbylých čtyř.

V případě, že po celé rozhodné období vyplácel třeba jen tři čtvrtiny sjednané mzdy, může pracovník u úřadu práce nárokovat přirozeně jen polovinu zbylých šesti čtvrtin, tedy tři čtvrtiny své výplaty.

Pokud snad trvá platební neschopnost delší dobu, je potřeba si uvědomit, že úřad práce smí uspokojit mzdové nároky toho kterého zaměstnance vůči jedné a té samé firmě vždy jen jednou ročně, přesněji řečeno po uplynutí kalendářního měsíce, jenž následuje po měsíci, během kterého uplynulo 12 měsíců od měsíce, za který byl tento nárok naposled tímto úřadem uspokojen.      

(foto: Shutterstock)   

Existuje maximální vyplácená částka?

Ano, existuje. Úřad práce smí postihnutému zaměstnanci vyplatit za účelem uspokojení jeho mzdových nároků maximálně jedenapůlnásobek takzvané rozhodné částky. Tato rozhodná částka je stanovena zákonem, přičemž každý rok se její výše mění. K jejímu zvyšování, tedy valorizaci dochází pravidelně 1. května, přičemž pro právě skončené období do 30. dubna 2020 platí rozhodná částka 31 885 korun.

Kdo na peníze nemá nárok?

O vyplacení ušlých mezd nemohou stát, respektive úřad práce žádat, vrcholní manažeři firmy, na níž byl podán insolvenční návrh, kteří byli v rozhodném období statutárním orgánem nebo jeho členem a kteří měli v inkriminované společnosti alespoň poloviční majetkovou účast.

Proč tomu tak je? Inu, zkrátka proto, že tito manažeři mohli z titulu svého postavení a svých pravomocí nastalé situaci zabránit, případně celou platební neschopnost dokonce zavinit. Vzhledem k tomu tedy nemají na jakoukoliv finanční pomoc právo.

Kde o „náhradní“ výplatu žádat?

Důležitým poznatkem pro postihnutého zaměstnance je skutečnost, že o uspokojení svých mzdových nároků může žádat na kterékoliv krajské pobočce Úřadu práce ČR nebo jejím kontaktním pracovišti. Pakliže svoji žádost doručí na jiné pracoviště, než v jehož obvodu tento zaměstnavatel sídlí, předá tato pobočka zmíněný formulář k posouzení místně příslušnému úřadu práce.

Do kdy je nutné žádost podat?

Nejpozději do pěti měsíců a 15 kalendářních dní, jež následují od okamžiku, kdy dotčený pracovní úřad zveřejnil na své úřední desce informace o možnosti uplatnění tohoto nároku.

V případě, že byl insolvenční návrh zamítnut nebo došlo k zániku moratoria, mohou postižení zaměstnanci uplatnit své mzdové návrhy nejpozději v den jeho zamítnutí, respektive zániku.

Co když se nepodaří prokázat vlastní mzdové nároky?

Aby měl pracovník právo na (alespoň částečné) uspokojení své pohledávky vůči zaměstnavateli – tedy v takové výši, jak praví zákon – musí své mzdové nároky prokázat. To se stane jedině tehdy, když jím vykazovaná výše a doba, za níž je uplatňuje, je totožná s výší a dobou uváděnou samotným zaměstnavatelem, respektive insolvenčním správcem.

Pokud se tak nestane, bude mít pracovník nárok pouze na vyplacení mzdy v její prokázané výši, případně ve výši odpovídající minimálně mzdě, která je platná v okamžiku podání insolvenčního návrhu, potažmo vyhlášení moratoria.

Stát tedy na situace, během nichž lidé nikoliv vlastním přičiněním přijdou o svoji výplatu, pochopitelně nezapomněl. Pakliže k takovéto události dojde, dokáže se o postižené pracovníky alespoň částečně postarat. Zároveň si ale takový zaměstnanec musí pohlídat to, aby v případě uplatňování tohoto nároku splňoval všechny zákonem stanovené podmínky. Pokud tak učiní, část peněž by mu měla být bez problému navrácena.