Politické strany jsou v ČR financovány státem, mají nárok na příspěvek například na poslance či senátora. A při volbách do Poslanecké sněmovny a do Evropského parlamentu mají nárok na proplacení předvolebních nákladů. Při eurovolbách je to konkrétně za těchto podmínek:
- strana překročí hranici 1 % volebního zisku
- a poté má nárok na 30 korun za každý jeden získaný platný hlas.
ANO, vytrollíme europarlament získali před týdnem ve volbách 1,56 %, díky čemuž mají nárok na státní příspěvek za každý hlas. Hlasů získali celkem 37 046, což při ceně 30 Kč za hlas dělá celkem 1 111 380 Kč. To už z této politické strany dělá docela úspěšný podnikatelský model. (data viz ČSÚ)
Celkové náklady strany se navíc pohybovaly spíše v řádech desetitisíců, byli povinni zaplatit 50 tisíc za registraci kandidátní listiny, přičemž předvolební kampaň probíhala na stávajících sociálních sítích nejspíš s minimálními náklady. Strana pak své voliče zaujala víceméně svou čistě recesistickou povahou, požadavkem trojí kvality potravin, šimerinkem pro všechny nebo dotacemi na okurkový salát. Sranda to byla, ale opravdu až taková, aby každý z nás musel přispět jednu korunu ze svých daní na další srandu, kterou si pro nás chystá ANO, vytrollíme europarlament už příští rok při volbách do zastupitelstev krajů?
Proč mělo trollí ANO takový úspěch?
Tradiční politické strany v dnešní době nejsou příliš populární, což je ostatně vidět v celé Evropě. Během letošních evropských voleb slavily úspěch spíše nové strany, jako je například francouzské En Marché! prezidenta Macrona. A v Německu tradiční velké strany ztratily v europarlamentu svou početní převahu a status nejsilnější politické strany. V UK zase zvítězila brexitová strana Nigela Farage, která získala 29 europoslanců, stejně jako německá CDU-CSU. A v Čechách už několik let všechny volby válcuje hnutí ANO. Všechno to jsou volební úspěchy spíše netradičního politického spektra, které často těm tradičním politickým stranám oponuje, používá nové nástroje politického marketingu, nebo se nebojí říkat názory, které pravicové a levicové strany neřeší.
Není tak divu, že i recesistická strana slaví své úspěchy. Navíc v Česku, v zemi těch smějících se bestií. A ano, legrace a recese dovedena do absurdnosti je prostě naše. Navazuje na tradice Cimrmannů, prvorepublikového Wericha a v podstatě předvádí velmi solidní politickou satiru. Vlastně ten volební program trollího ANO dost připomíná povídku Šimka i Grossmanna, kdyby žili dnes a kdyby se věnovali politické satiře.
K tomu přidejme všeobecnou oblíbenost netradičních hnutí a hnutí, které se vymezují proti systému, a základ úspěchu je zaručen. Aby si to evropští trollové ještě posychrovali, tak si do názvu hned šupli ANO, protože náhoda je blbost a ANO jako ANO, hlavně že to není NE. Je tak jen otázkou, kolik trollích voličů chtělo ve skutečnosti volit ANO Andreje Babiše.
To vypada, ze lidi sou fakt blby. pic.twitter.com/wwiSwmIsqY
— Le Poofta (@LePoofta) 26. května 2019
K čemu nám slouží politické strany?
Takže ano, s ANO trollem je sranda a svoje voliče dokáže oslovit i čistě vážně míněnou recesí, ať už to znamená cokoliv. A ať už by to znamenalo cokoliv, až se náhodou stane, že si nějakého toho trolla zvolíme.
Problém ovšem nastává v tom, že trollí ANO není žádná politická strana. Stejně jak se Andreji Babišovi dodnes vyčítá, že hnutí ANO nemá volební program a politickou náplň, tak stejně tak ani to trollí ANO nemá jinou náplň než recesi. Přičemž ale politické strany jsou ze státního rozpočtu placeny právě proto, aby tuto faktickou náplň ve svých programech měly a v politické soutěži, tedy v demokratických volbách, mohly občanovi nabídnout politickou rezprezentaci jeho zájmů.
Každou politickou stranu je možné charakterizovat třemi podmínkami. Tou první je snaha získat politickou moc. Druhou je schopnost zastupovat alespoň jeden politický zájem, se kterým se můžou občané ztotožnit. A třetí je fakt, že strana vzniká jako dobrovolné sdružení osob a je organizací i v dlouhém období. Zatímco třetí podmínku trollí ANO nejspíš splňuje, tedy pokud se náhodou hned po rozdělení peněz nerozpadne, tak v prvních dvou oblatech významně pokulhává.
Dle toho, jak se představitelé trollů vyjádřili před volbami, tak o výkon faktické volební moci trollům ani nešlo, šlo jim o koryta a tučné evropské platy europoslanců. A s tím politických zájmem je to taky dost nahnuté, přece jenom šimering nebo okurkový salát nejsou úplně nosným tématem pro větší část obyvatel, i když sranda to je. Tím se ukazuje v podstatě jen ta recese, ta vzniká v programu, realizuje se ve veřejných vystoupeních a vyvrcholí hozením volebního lístku do urny: aneb já to dám ANO, vytrollíme europarlament, alespoň bude sranda.
Co vlastně dělá ANO, vytrollíme europarlament?
Ještě horších výsledků ve srovnání pak trollí ANO dosáhne, když se tuto stranu pokusíme naroubovat na teorii funkcí, které by měly plnit politické strany. Jejich hlavní činností je totiž shromažďovat a formulovat zájmy společnosti, tyto zájmy reprezentovat a skrze politickou soutěž prosazovat během demokratických voleb. A poslední funkcí politické strany je politická socializace obyvatelstva, tedy fakt, že strana je odpovědná svým voličům a stará se nejen o své vlastní zájmy, ale především o zájmy svých voličů.
Nevím tedy, jak je to se šimerinkem a okurkovým salátem, ale nepřijde mi to jako nosné téma vzhledem k řízení českého státu nebo Evropské unie a vzhledem ke governanci veřejných záležitostí.
Přičemž peněžní příspěvky pro politické strany jsou formou podpory státu, aby politické strany alespoň některé z těchto funkcí plnily, a přispívaly tak ke správě společných (státních) záležitostí. Ona možná politika je bojem o koryta, ale oslovit relevantní množství voličů tak jednoduché není a ta koryta jsou často odpracovaná. Oproti tomu ANO, vytrollíme europarlament politickou práci neodvedli absolutně žádnou. A nejen to, oni se ani nesnažili, opravdu si zaslouží ten státní příspěvek?