Soudci v Lucemburku ale nerozhodli přímo o tom, zda má firma odškodné zaplatit. Reagovali pouze na otázku českého soudu, který loni požádal o výklad souvisejícího práva EU. ČSA trvaly na tom, že nemohou zodpovídat za zpoždění letu, který provozovala jiná letecká společnost.
Žalující pasažéři si zakoupili letenky od ČSA z Prahy do Bangkoku s mezipřistáním v Abú Zabí. První let, který provozovaly ČSA, se obešel bez zpoždění. Druhý let, provozovaný společností Etihad Airways sídlící ve Spojených arabských emirátech, měl zpoždění 488 minut. Vzhledem k tomu, že zpoždění bylo delší než tři hodiny, byla otázka, zda pasažéři, kteří měli letenky od dopravce v členské zemi EU, mají nárok na odškodné.
Soud v dnešním verdiktu připomněl, že let s jedním nebo více navazujícími lety, které jsou předmětem jediné rezervace, podle unijních pravidel představuje v souvislosti s nárokem cestujících na náhradu jeden celek. Platí to podle něj i v případě letu do nečlenského státu s mezipřistáním v jiném nečlenském státě, kdy druhou část cesty uskutečnil dopravce z nečlenské země. ČSA podle soudu mohou po vyplacení odškodnění požadovat kompenzace od Etihad Airways.
Městský soud v Praze se na soud EU obrátil s otázkou, zda mají ČSA podle unijních pravidel povinnost nahradit cestujícím újmu za zpoždění zaviněné společností Etihad Airways vzhledem k tomu, že šlo o takzvané sdílení kódů. Dohoda o sdílení kódů znamená, že přepravci si navzájem prodávají letenky na své spoje. V odvětví letecké dopravy je to běžná věc. Umožňuje aerolinkám rozšířit nabídku letů, aniž by si musely kupovat práva na provoz dalších tras.