Chystáte se do Turecka? Na co si dát pozor?

Jak je možné, že vás stála stejná zmrzlina na rohu ulice v turecké Antalyi dvě eura a souseda jen půl? Je to jednoduché – soused smlouval, komunikoval, argumentoval, zlobil se i smál, vyčítal i chválil – stejně jako turecký obchodník. Tohle tam prostě k byznysu patří, dělají to obě strany, a pokud chcete koupit předražené věci a být označeni za osoby suché a nudné, pak tedy mlčte.

Koruna, euro, dolar, lira?

Do Turecka se dostanete letecky, cesta trvá asi dvě hodiny. První věc, na kterou musíte být připraveni, je platnost cestovního pasu – musí být platný 150 dní po opuštění země a Turci na tom striktně trvají. Ani na ministerstvu zahraničí nám nebyli schopni vysvětlit proč, ale odradili nás od nápadu projít kontrolou s pasem s kratší platností. Taky bychom se mohli vrátit rovnou domů.

Jedna turecká lira jsou 4–6 Kč, kurz je nejistý a pohyblivý. Jisté však je, že za koruny v Turecku jejich liry běžně neproměníte, je dobré mít eura nebo dolary. A platební kartu. Tu můžete použít téměř všude, dokonce i na trhu se vyskytne stánek, ve kterém mají čtečku karet. V restauracích, kamenných obchodech, a dokonce i ve zmrzlinových kioscích je to zcela běžné.

Bankomaty bývají na tureckých ulicích běžné a výběr je bezpečný. Zcela jistě ale zaplatíte poplatek bance či bankám (turecké bance, která bankomaty provozuje a české bance, která vám vydala kartu). Je to mimo EU, počítejte alespoň se stokorunou či procenty z vybírané sumy.

Může se vám také stát, že zaplatíte v eurech a Turci vám vrátí v lirách. Pokuste se je co nejdřív udat, protože jinak vám zůstanou jako nechtěný a nepoužitelný suvenýr.

Zdroj: Shutterstock

Smlouva je od smlouvání

Turci jsou národem veselým, a ačkoli jsou spíš tmavší pleti i vlasů, netřeba se jich obávat. Rádi se smějí a seznamují a ptají se. Většina z nich umí slušně anglicky a dotaz na zemi, odkud jste přijeli, neberte jako neslušnost. Ve chvíli, kdy uslyší, že jste z ČR, loví nějaká česká slova, a světe div se, nějaké to „jak se maš“ skutečně vyloví.

Čechy mají docela rádi. Snažíme se s nimi přece jen trochu mluvit a jsme schopni smlouvat. Tento folklór, ze kterého může vyplynout smlouva o obchodu, je v Turecku povýšen na umění, a vy byste hlavně neměli ztratit duchapřítomnost. Je jasné, že vám nabízený produkt je „z nejlepšího materiálu“, je to „mercedes oproti fiatu“ a „soused to má levnější, protože to šije ve sklepě na koleně“. „Já nabízím originál, podívej se na značku.“ No jasně, nic neobvyklého.

Pokud tedy kupujete výrobek, u kterého máte ponětí, kolik by mohl stát, nebojte se začít s vaším cenovým návrhem hodně nízko. Bude vám nejspíš řečeno, že teď se budeme muset bavit tiše, aby nás neslyšel boss, který by se za slevu zlobil. Další finta na získání důvěry. No, a když už nechce víc slevit? Tak se rozhodněte k odchodu. Třeba i dvakrát. Tímto způsobem se autorovi podařilo snížit cenu peněženky o dvě třetiny.

U většiny zboží (krom hypermarketů – např. Migros) cenovky nejsou. Pokud u něj obchodník cenovku má, asi ho nezlomíte. Ten smlouvat nebude, ale může vám slevit na výsledku třeba o pět lir. Abyste přišli znova.

Rusko-turecká riviéra

„My nemáme nic proti Rusům, ale to jejich chování je hrozné,“ řekl nám jeden z tureckých průvodců, od kterého jsme se taky dozvěděli, že sezóna u tureckého moře začíná někdy v dubnu a končí v říjnu. Přímořská města se jedenkrát tak nafouknou a ze čtvrtmilionového místa je náhle půlmilionové. Většinu z nich tvoří právě Rusové.

I naše zkušenost byla nepříjemná. Rusové jsou vesměs hluční, neumějí se domluvit jinak než rusky, vyžadují všude přednost a další turistická privilegia. Je běžné, a opakovaně se nám stalo, že do nás Rus vrazil, najel kočárkem nebo vozíkem a neomluvil se. Turci, kteří je nemusí obsluhovat, se jim smějí. Barmani, hotelová obsluha, personál v kuchyních a restauracích z nich šílí. Jsou hlasití, nafoukaní, bezohlední.

V hotelích, kde je jich nejvíce (např. Sun Star Beach v Mahmutlaru) prý čas od času nastane návrat do reálného socialismu, kdy nefungují toalety, chybí toaletní papír, v jídelně jsou jezera vody na podlaze, chybí tam lžíce, ubrousky atd., atd. Jak je to ve čtyřhvězdičkovém hotelu možné? Rusů tam údajně bydlí 95 % a nikdo z nich si nestěžuje, žádné urgence. Nakonec rakije i vodka jsou součástí all inclusive od 10 do 23 hodin denně. A když nikdo nic nereklamuje, tak se také nic neopravuje a neřeší, výtah občas nejede a personál to s úslužností rozhodně nepřehání.

Takže pokud po této společnosti a návratu do dob nedávno minulých netoužíte, velmi pečlivě se ve své cestovce vyptejte, jestli ve vybraném hotelu nejsou pravidelnou klientelou hosté z Ruska. A v tom případě se mu raději vyhněte. Tou noční můrou může být sice jen 3 nebo 5 % z nich. To ale na zkaženou dovolenou docela stačí.

Čtěte také:

• Ceny nafty a benzínu cestou do Chorvatska
• Cesta autem k moři do Francie, Itálie a Chorvatska – dopravní předpisy
• Kolik zaplatíte za dálniční známky v Evropě?