Jsou dovolené a musíme pracovat přesčas. Opravdu musíme?

Je léto a lidé s rodinami si v období prázdnin berou pravidelně dovolenou. Jenže některé provozy nebo úřady se zastavit nemohou, takže v zaměstnání musí někdo být. A ten to zpravidla schytá za ostatní, protože za ně musí udělat alespoň nejnutnější práci. Jenže i té své máme nad hlavu, takže práce navíc znamená být v zaměstnání přesčas. Můžu ji odmítnout? A dostanu ji alespoň pořádně zaplacenou, když na nabídku kývnu?

Vážné provozní důvody

Podle advokátky Jany Hálové může zaměstnavatel práci přesčas nařídit a v takovém případě se musíme rozhodnutí podřídit, není na naší blahovůli, zda příkaz splníme, nebo ne. „Zaměstnavatel ale může práci přesčas nařídit z tzv. vážných provozních důvodů. Ty sice můžeme komentovat, ale moc nám to nepomůže.

Vážné provozní důvody stanovuje právě zaměstnavatel a nikde nejsou blíže definovány. Může to být ale například příliš mnoho zakázek, nebo nedostatek zaměstnanců. V letním období k takové situaci skutečně dochází. Část zaměstnanců odpočívá a druhá část musí vykonávat jistý díl práce za ně.

Pokud by jinak byl ohrožen chod firmy nebo úřadu, asi bychom měli tento přístup chápat,“ popisuje doktorka Hálová. Říká také, že v podnicích, v nichž jsou odbory, bývá práce přesčas smluvně vymezená, aby nedocházelo k účelovým rozhodnutím při jejím nařízení. Stejně by přesčasy neměly být nařizovány příliš často, ale naprosto výjimečně.

Zdroj: Shutterstock

Tak to tedy ne!

Někteří z nás pracovat přesčas nechtějí, nemohou, nebo se jim prostě nechce. A tak se proti rozhodnutí zaměstnavatele postaví a práci navíc odmítnou. Chytřejší šéf se bude asi snažit se zaměstnancem domluvit po dobrém a přesvědčit ho, že podnik či úřad je v nouzi a skutečně práci odbojného zaměstnance potřebuje.

A že na tom zaměstnanec nebude tratit, protože za práci přesčas je stanovena odměna plus 25 %. To ale jen v případě, pokud už práci přesčas nemá dojednanou v pracovní či jiné smlouvě se zaměstnavatelem. Peníze navíc také nedostane, když si za práci přesčas vezme předem domluvené náhradní volno.

Jestliže je zaměstnanec nezlomný a nechce na přesčasy přistoupit, nezbývá zaměstnavateli, než mu připomenout možné postihy. Tím nejpádnějším jsou samozřejmě peníze, tedy část mzdy, na kterou nemá zaměstnanec automaticky nárok, např. odměny.

V trochu jiné situaci jsou samoživitelky, které mohou práci přesčas odmítnout, jestliže by se dostaly nad rámec zákonného limitu pracovní doby, která pro ně činí 8 hodin týdně a 150 hodin ročně. V jiném případě ale přesčasy odmítnout nemohou.

Advokátka Hálová ale doporučuje se domluvit v dobrém. Na případných soudních dohrách totiž neprofituje zpravidla zaměstnanec, krom toho se mohou táhnout dlouhé měsíce i roky.

Co je dáno zákonem

Advokátka Jana Hálová připomíná, co říká zákon: Týdenní pracovní doba je 40 hodin týdně a firma musí dát zaměstnanci nejvíce po 6 hodinách nonstop práce přestávku na jídlo a relaxaci. Pauza by měla trvat nejméně 30 minut. „Zaměstnanec by měl mít také mezi koncem pracovní doby jednoho dne a začátkem směny druhého dne nejméně 11 hodin odpočinku. Nařízená práce přesčas nesmí trvat více než osm hodin týdně a 150 hodin v roce. „Může být i delší, ale v tom případě se zaměstnavatel musí domluvit se zaměstnancem,“ upozorňuje doktorka Hálová.

Dobré je taky podle jejích slov vědět, že přesčasy nemůže firma nařídit pracovníkovi s kratším úvazkem, mladšímu 18 let nebo zaměstnanci, jenž se stará o dítě do jednoho roku.

Čtěte také:

• Co je dobré vědět o nepřetržitém odpočinku mezi směnami?
• Kdy jsou proplacené pracovní přestávky?
• Na jaké příplatky máte v práci nárok?