Sami jsme šťastní, ale ostatní nemusíme

Štěstí, pořádek, bezpečí – to jsou hodnoty, které upřednostňujeme anebo jimi přímo žijeme. Jenže na druhé straně také poměrně dost málo snášíme odlišné skupiny obyvatel. Tak by se dal uzavřít průzkum sociologů Masarykovy univerzity, který ale přinesl i další výsledky.

Jako Švýcaři a Francouzi

Experti z MU se zapojili v roce 1991 do výzkumu nazvaného Evropská studie hodnot. Podobně jako v dalších zemích se pravidelně po devíti letech ptají obyvatel na jejich názor na nejrůznější témata: rodinu, emoce, náboženství, zaměstnání, podnikání či mezilidské vztahy. Po sběru letošních dat dokonce vznikla publikace, která je zdarma ke stažení.

Co se z knížky plné čísel dozvíte? Od roku 1991 se Češi nikdy necítili tak šťastni jako v současnosti, navíc Moravané jsou šťastnější než Češi. Na tuto otázku odpovědělo 18 % tázaných, že jsou velmi šťastní, 72 % z nás jsou celkem šťastní – o štěstí tedy hovoří celkem 90 % respondentů. Přitom v roce 1991 bylo velmi šťastných jen 7 % lidí a 71 % bylo celkem šťastných – o štěstí tedy mluvilo 78 % tázaných.

Podle odborníků z MU se tak ČR řadí k Norsku, Francii, Švýcarsku nebo zemím Beneluxu, kde se naměřily podobná čísla.

Zdroj: Shutterstock

Nedůvěra

V ostatních kategoriích to ale zas tak radostné není. Ukázalo se totiž, že jsme velmi nedůvěřiví a nedůvěra mezi lidmi má vzrůstající tendenci. Méně, než čtvrtina tázaných odpověděla kladně na otázku, zda je možné lidem důvěřovat. Podle odborníků si tak u nás lidé věří výrazně méně než v západních demokraciích, kde se hodnoty pohybují kolem 40 %.

Důvody můžeme najít v nedobrém politickém klimatu, které naplno odstartovala kontroverzní volební kampaň v roce 2017, mobilizace lidí proti nebezpečí imigrace z některých stran a pražského hradu a také obviňování představitelů vládního hnutí ANO například za zneužití dotací.

Uvedená nedůvěra se také zrcadlila v názorech na sousedy. Alkoholiky nebo závislé na drogách nechce mít za sousedy nikdo, ale to není překvapivé. Kolísavá je důvěra k Romům. Při prvním sběru dat v roce 1991 je nechtělo mít za sousedy 73 % lidí, pak důvěra stoupla, netolerovalo by je 40 %, aktuálně jsme na 64 % dotazovaných, kteří by Romy za sousedy nestrpěli.

Imigranti

Ještě horší je to pak s možnými imigranty, tedy přistěhovalci odlišných ras, ať už s muslimy či židy. Ty hodnotíme velmi špatně. Sociologové z MU to zdůvodňují 40 lety socialismu, kdy v naší společnosti žil jenom zlomek etnicky či nábožensky odlišných obyvatel. V roce 2008 se už ale situace trochu lepšila a lidé byli o něco málo tolerantnější a dnes je situace zase o něco lepší, i když je pod sociologů patrné, že protiimigrační rétorika politiků postoje voličů nezodpovědně podněcuje.

Určitě zajímavý je český nárůst netolerance vůči židům, což je menšina, která se nijak zvlášť neprojevuje. Sociologové to vysvětlují tím, že když si člověk potřebuje najít nepřítele, nepotřebujete ho mít k dispozici fyzicky. Když se společnost ocitne v nejistotě až úzkosti, která generuje nenávist, různí lidé hledají někoho, vůči komu se vymezit. A vůči židům to jde lehce, protože historie antisemitismu tady je.

Kontroverze v náboženství

Podle aktuálních dat se k nějakému náboženství hlásí čtvrtina tázaných, což je nejméně od roku 1991. Jenže například odpůrců imigrace, kteří se na křesťanství odvolávají, je zase mnohem víc. Odborníci to vysvětlují tím, že když je někdo muslim, nemůže se proti němu postavit Čech. Musí to být také stoupenec nějakého náboženství. Pak tedy křesťan, i když onen odpůrce viděl kostel jen okénkem autobusu.

Čtěte také:

• Co dělat, abychom byli úspěšnější?
• Jak dosáhnout v práci svého?