Jsme zavaleni světelným znečištění. A zdraví to dobře nedělá…

Staré fotografické pravidlo říká, že světlo dělá stín. A když je něco osvětleno, předměty ve stínu jsou vidět o to méně, oč více světla vrháme na osvětlovaný předmět. A tak v noci vidíme to, co si ve městech přejí, abychom viděli, například památky. Ale nasvětlení bývá mnohdy tak silné, že není možné dohlédnout na hvězdy na obloze, ačkoli je jasno. Tento fakt by se dal jistě přehlédnout s tím, že si prostě vyhledáme místo, kde je světla mnohem méně, a kde oblohu uvidíme. Horší je, že tzv. světelné znečištění už se začíná dotýkat všeho živého, celé přírody.

Nejisté světelné znečištění

I když jste spojení světelné znečištění (anglicky light pollution) už nejspíš slyšeli, nemá přesnou definici. Jsou to vlastně všechny negativní jevy, které s sebou přináší umělé osvětlení, tedy vše, co osvětluje člověk. Také se můžeme setkat s alternativním pojmem – rušivé světlo (obtrusive light).

Světelné znečištění poznáme snadno: je to pronikání světla do bytů a domů, oslnění, osvětlení míst tam, kde to není žádoucí a takzvaný závojový jas oblohy – což zase známe jako světelný smog.

Negativní dopady umělého osvětlení jsou různé. Logicky vadí nejvíc badatelům, kteří zkoumají oblohu, tedy astronomům, ale jistým způsobem se týkají téměř všech lidí vyspělého světa, ačkoliv si to většinou ani neuvědomují. Světelné znečištění představuje riziko ekologické, zdravotní i bezpečnostní, ochuzuje nás o pohled na noční hvězdnou oblohu. A ekonomicky vzato je velmi drahé a vlastně zbytečné.

Zdroj: Pixabay

Proč nám vadí?

Krom nočních tvorů je většina všeho živého na Zemi nastaveno na produktivní život hlavně ve dne. V noci bychom měli odpočívat a nabírat síly na další den. Proč to tak je? V noci, tedy po tmě, stoupá v krvi hladina hormonu melatoninu. Ten má vliv na různé fyziologické funkce, které ovlivňují kvalitu i délku života. Pokud tělu nedáme šanci, aby na ně působil melatonin tím, že například v noci nebudeme spát, v organizmu se bude hromadit únava a za chvíli nebude mít, jak se zotavovat. To se může projevit různými chorobami.

To se ale týká všeho živého, krom živočichů, kteří jsou „naprogramováni“ na noční život.

Zbytečně

Už jsme se zmínili o památkách. Jsou zpravidla nasvíceny tak, že světla nejenže osvětlují každý detail budov, ale taky hodně z okolí. Občas je tedy problém identifikovat, co chtěl autor vlastně zdůraznit, protože stavba může ve světelném smogu zaniknout.

Dalším případem jsou moderní prosklené nezatemněné stavby, které v noci intenzivně září do velké dálky. Zcela zbytečné světlo navíc.

Ale svítí se na ledacos, a pokud si majitel soukromé firmy usmyslí, že na příjezdu ke svému podniku umístí točící se třímetrovou repliku sochy svobody a pořádně ji nasvítí, aby o nic nikdo nepřišel, asi mu nikdo nic nevytkne. Jde to nakonec z jeho peněz.

Ano, to je pravda, ale památky jsou státní a je s podivem, že zde účty za elektřinu nikoho nepálí, ačkoli musí být obrovské.

Jak svítit?

Nejvíc světla je ve velkých městech a představuje podle webu svetelneznecisteni.cz největší zdroj světelného znečištění. Především proto, že je velmi rozšířené: u nás se nachází více než 1 milion svítidel veřejného osvětlení. Problematika veřejného osvětlení je tak široká a zahrnuje tolik technických, ekonomických i společenských aspektů, že zmíníme jen dva, které jsou opomíjeny – šetrnost a ohleduplnost je jedním z nich. Měly být ctěny jednoduché zásady: svítit jen tam, kde je třeba, jen tehdy, když je třeba a jen tolik, kolik je třeba.

Čtěte také:

• Jak moc chemikálie v Dunaji ovlivňují okolní prostředí?
• Jak moc je voda v Dunaji opravdu čistá?
• Jakou chemickou poštu posíláme po Dunaji?