Ve zkušební době je těhotná žena velmi zranitelná. Za jakých okolností může dostat výpověď?

Pravidla týkající se zkušební doby jsou nekompromisní a platí pro všechny stejně. K rozvázání, respektive ukončení pracovního vztahu může dojít ze dne na den, aniž by takový krok musela jedna či druhá strana nějak ospravedlňovat. Dokonce ani těhotenství nepředstavuje v tomto ohledu dostatečný důvod pro jakékoliv zvláštní zacházení s takovým zaměstnancem, respektive zaměstnankyní. A to navzdory směrnici Evropské Unie (směrnice Rady 92/85/EHS), jež takové počínání zakazuje, avšak kterou česká legislativa podle Kanceláře Veřejného ochránce práv nezohledňuje.

• Těhotná zaměstnankyně ve zkušební době
• Těhotenství a ochranná lhůta
• Když může těhotná dostat platnou výpověď?

Výpověď ve zkušební době a těhotná zaměstnankyně

Samozřejmě platí, že důvody vedoucí k ukončení pracovního poměru ve zkušební době nesmí být stejně jako kdykoliv jindy za žádných okolností diskriminační. Žena tedy nemůže dostat výpověď pouze proto, že otěhotněla. Pakliže ji ovšem firma vyhodí bez udání důvodu, je takové jednání v podstatě v pořádku.

Na druhou stranu, nikde není výslovně uvedeno, že musí pracovnice o svém stavu zaměstnavatele zpravit. Samozřejmě za předpokladu, že nevykonává nějakou fyzicky náročnou práci nebo práci, jejíž povaha by ohrožovala zdravotní stav její nebo jejího dítěte, tak jak se o tom píše ve vyhlášce č. 180/2015 Sb.

Jedinou povinností těhotné ženy je tak ve firmě ohlásit odchod na mateřskou dovolenou, přičemž ta začíná osm až šest týdnů před plánovaným porodem. Pokud nicméně nastávající rodička zaměstnavatele o svém stavu neinformuje, musí počítat s tím, že se tak připraví o řadu výhod, jimž by se jinak za normálních okolností mohla těšit – například zákaz práce přesčas či vyslání na služební cestu pouze s jejím souhlasem.

Zdroj: Shutterstock

Na ochrannou lhůtu je zaměstnavatel (většinou) krátký

Pakliže se žena ve zkušební době již nenachází, je její postavení diametrálně odlišné. V takovém případě pro ni totiž platí zvláštní právní režim, díky němuž je výpověď ze strany zaměstnavatele velice problematická. Ukončení poměru, který byl sjednán na dobu neurčitou, pro nadbytečnost či z jiných organizačních důvodů není možné.

Výjimku by v tomto ohledu představovala snad jen skutečnost, že by zaměstnankyně zvlášť hrubě porušila své pracovní povinnosti, byla odsouzena za úmyslné spáchání trestného činu, došlo by ke zrušení podniku jako takového nebo k jeho přestěhování na jiné místo, než jaké bylo uvedeno ve smlouvě (například z Prahy do Brna, nikoliv však z Prahy 1 na Prahu 2, pakliže byla ve smlouvě uvedena pouze Praha obecně).

Jestliže by se zaměstnavatel zdráhal výpověď stáhnout, může tuto skutečnost těhotná žena napadnout u soudu, přičemž ten jí s největší pravděpodobností vyhoví. Má na to nicméně pouze dva měsíce ode dne, kdy měl daný poměr na základě zmíněné výpovědi skončit.

Ve výpovědi i několik let

Takzvaná ochranná lhůta myslí i na takové situace, kdy žena otěhotní až poté, co jí už bylo rozvázání pracovního poměru oznámeno, avšak stále běží lhůta výpovědní. V tomto případě výpověď platí, ovšem samotná výpovědní lhůta, která standardně trvá dva měsíce, je prodloužena jak o dobu těhotenství, tak o následnou mateřskou, respektive rodičovskou dovolenou. Teoreticky se tak může protáhnout až na několik let.

Toto pravidlo se nicméně týká pouze pracovního poměru, který byl sjednán na dobu neurčitou. Pakliže žena se svým zaměstnavatelem uzavřela naopak smlouvu na dobu určitou (například po dobu jednoho roku), je ochranná lhůta v tomto ohledu neúčinná a poměr skončí nejpozději v den, kdy tato doba uplyne. A je přitom zcela irelevantní, zda je v daném okamžiku dotyčná zaměstnankyně těhotná, či nikoliv.

Čtěte také:

• Co je dobré vědět o ochranné lhůtě?
• Kdy vás zaměstnavatel (ne)může vyhodit?
• Jak se na těhotenství v zaměstnání dívá zákoník práce?