Studium PC her není dnes už žádné sci-fi

Hraní her většinu mladých přejde, když přijdou důležitější starosti související se studiem nebo založením rodiny. Pro někoho se ale mohou stát hry nedílnou součástí života, prostě z nich nevyroste. A i když se na něj okolí možná bude dívat divně, nakonec bude muset uznat, že udělal dobře. Vývoj počítačových her vystudoval na vysoké škole a začal se tím úspěšně živit.

Většina rodičů odhání dítě od počítače se slovy, že z něj nic nebude, protože hraním her se nejspíš neuživí. To platilo od chvíle, kdy hry pro počítače vznikly. Už delší dobu je to jinak. Počítačové hry samozřejmě musel někdo vymyslet, pak naprogramovat a nakonec doladit, aby hladce fungovaly a nepadaly. Dělali to programátoři, kteří studovali informatiku a mohli rozjíždět nejrůznější počítače nebo software. Dnes jsme ale zase o kus dál. Na vysoké škole se dá studovat přímo vývoj počítačových her. Že se tím neuživím? Hladce a velmi dobře, může vám tedy aktuálně odpovědět vaše dítě.

Od her je k programování a informatice jen kousek

Pokud dnes někdo říká, že se PC hrami neuživí, má pravdu v jednom bodě: hraní se může profesionálně věnovat skutečně jen pár desítek nejlepších jedinců. Ale hráče baví nejenom hraní, ale také různé modifikace her. Nezůstávají u původního modelu, ale různě si jej rozšiřují a obohacují. Tvoří si vlastně hru sobě na míru.

Dalším úhlem pohledu jsou firmy, které jenom v Brně na vývoji počítačových her zaměstnávají stovky lidí a stále shánějí nové programátorské duše. Trh s PC hrami totiž roste a odborníci tvrdí, že by šel nahoru daleko rychleji, kdyby se mu mohlo věnovat víc kvalifikovaných lidí. Poptávka vyvolává nabídku, a tak se po letech uskutečnil sen několika nadšenců na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Je zde totiž možné nově studovat magisterskou specializaci Vývoj počítačových her.

Jako zdůvodnění možná postačí, že podle Asociace českých herních vývojářů u nás loni vzniklo 31 počítačových her a obrat v odvětví byl 3 miliardy Kč.

Nové fenomény vyvolávají negativní reakce aneb opakující se historie

Proč vlastně děti sedají k počítači a mobilu? Pro drtivou většinu hráčů je podle odborníků hraní způsob, jak překonávat složité, nepříjemné životní situace. Jsou s kamarády ve virtuálním světě, smějí se, bojují, snaží se odreagovat, zapomenout na to, že mají z jejich pohledu divné učitele, rodiče na ně křičí, nebo jsou třeba citově zklamaní. Na otázku, jestli je tedy hraní on-line PC her dobrým způsobem, jak překonávat těžké životní situace, odborníci tvrdí, že někdo si přečte knížku, podívá se na film, jde za kamarády do hospody, nebo si pustí muziku. To samozřejmě nikomu nevadí. Společnost si na to zvykla a toleruje to. Hraní her je ale stále ještě nový fenomén a většina lidí zatím neví, jak na to reagovat. Proto jsou reakce negativní.

Tento postoj ale není nový, vždy se opakuje, pokud se objeví nějaká nová zábava. Ve filmech z 30. let minulého století četli studenti pod lavicí dobrodružné knížky, což vyvolávalo vrchol pohoršení a obavy, co z těch dětí vyroste. Stejné to bylo s gramofonem a jazzovou hudbou, později s rokenrolem a magnetofony. Pak přišla na řadu televize, od které byly děti odháněny. A stejné je to nyní s počítačovými hrami. Jaký je výsledek? Foglar je uznávaný spisovatel, jazzmani a rockoví hudebníci jsou váženými muzikanty, herci celebritami, které vydělávají peníze, jež si nedokážeme ani představit. Tak proč nestudovat profesi, která nás baví, a ještě slušně naplní naše konto?

• Počítač, internet a děti: Ano, či ne?
• Kdy se internet stává pastí pro děti a teenagery?
• Jak jste na tom s bezpečností na internetu?