Přesčasová práce - kolik jí lze nařídit a kolik dohodnout? Jaké peníze nebo volno za ni náleží?

Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem nad stanovenou (běžnou) týdenní pracovní dobu, a to mimo obvyklý rámec rozvrhu jeho pracovních směn.

Obvykle a nejčastěji je tedy prací přesčas práce nad rámec 40hodinové týdenní pracovní doby. U zaměstnavatele však může platit i zkrácená pracovní doba. Zaměstnanci pracující v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu mají běžnou (základní) pracovní dobu zkrácenu jen na 37,5 hodiny týdně. Týdenní pracovní doba 37,5 hodiny se uplatňuje i při vícesměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu. Při dvousměnném provozu pak platí týdenní stanovená zkrácená pracovní doba 38,75 hodin týdně. Co je navíc, je pak prací přesčas.

Kdy lze po zaměstnancích žádat přesčasovou práci

Práci přesčas může zaměstnavatel nařídit jen z vážných provozních důvodů. Zákoník práce ovšem neříká, co to je, takže záleží na názoru zaměstnavatele. Jistě to bude kupř. doba zvýšené poptávky po výrobcích a službách zaměstnavatele. Také právě doba dovolených, kdy zaměstnavatel potřebuje zachovat plný provoz, ačkoliv se někteří zaměstnanci rekreují. A též situace, kdy někteří zaměstnanci marodí.

Nařídit zaměstnancům práci nad rámec běžného rozvrhu směn může zaměstnavatel jen v rozsahu 8 hodin v týdnu a celkově 150 hodin za rok. Další přesčasová práce už musí být se zaměstnanci dohodnuta, nelze ji nařídit.

Jak se počítá maximum přesčasů

Celkově nesmí práce přesčas, nařízená spolu s dohodnutou, činit v průměru více než 8 hodin týdně za období 26 týdnů. Maximem je tak 208 přesčasových hodin za 26 týdnů. Kolektivní smlouvou s odbory lze toto ("kontrolní") období prodloužit na 52 týdnů. A pak může zaměstnanec odpracovat nanejvýš dvojnásobek čili 416 hodin přesčasů. 150 hodin z toho připadá na nařízenou práci přesčas. Dalších 266 může odpracovat zaměstnanec dobrovolně po dohodě se zaměstnavatelem.

Koho se přesčasy netýkají

Těhotné zaměstnankyně a mladiství zaměstnanci ve věku do 18 let nesmějí přesčasovou práci vůbec vykonávat. Zaměstnavatel jim ji nesmí nařídit, ani s nimi nemůže dohodnout. Rodičům malých dětí - zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel práci přesčas nařídit, může ji však s nimi dohodnout.

Čtěte také: Jaké přestávky se započítávají do pracovní doby?

Kolik peněz za přesčasy

Pokud jde o peníze, liší se odměňování přesčasů ve státním a soukromém sektoru. Pro privátní sektor stanoví zákoník minimální výši mzdových příplatků. Více pak mohou vybojovat odbory při kolektivním vyjednávání a dohodnout v kolektivní smlouvě. Více také může poskytovat sám zaměstnavatel, když o tom vydá interní předpis. Naproti tomu pro rozpočtový sektor je výše platového zvýhodnění zákoníkem práce pevně dána.

Rozpočtová sféra

Pokud zaměstnanec koná přesčasovou práci ve svůj běžný pracovní den, typicky od pondělí do pátku, má nárok na 25% platové zvýhodnění. Pokud však pracuje přesčas v den, na který připadá jeho nepřetržitý odpočinek v týdnu (obvykle sobota a neděle), má nárok na 50% příplatek k platu.

Namísto příplatku může zaměstnanec získat náhradní volno, když se na tom se zaměstnavatelem dohodne. Potom se mu plat za dobu čerpání náhradního volna nekrátí. Přesčasy, které byly kompenzovány takto náhradním volnem se nepočítají do limitů přesčasové práce.

V soukromém sektoru

Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci v privátním sektoru mzda spolu s minimálně 25% příplatkem. A zase platí, příplatek náleží jen tehdy, pokud se zaměstnanec raději nerozhodne pro náhradní volno.

Při kratší pracovní době je to jinak

Vedle zkrácené pracovní doby předepsané nebo dohodnuté pro zaměstnance určitého odvětví nebo režimu práce si může dohodnout kratší pracovní dobu i každý jednotlivý zaměstnanec sám. Ovšem pak je u nich přesčasovou prací až práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu, tedy obvyklých 40 hodin nebo jinou výměru. Jde o to, že kdyby tomu tak nebylo a prací přesčas už byla pracovní doba nad jejich základní pracovní dobu, získali by neoprávněnou finanční výhodu. Pokud si někdo dohodl poloviční úvazek, získal by příplatek už od 21. pracovní hodiny v týdnu, kdežto ostatní zaměstnanci na něj mají nárok až po odpracování 40 hodin.

Se zaměstnanci, kteří mají kratší pracovní dobu lze přesčasy dohodnout. Ale nesmějí jim být nařízeny. To by pak zaměstnavatel mohl obcházet dohodu o kratší pracovní době nařizováním přesčasů a pak by kratší pracovní úvazek ztrácel smysl.

Čtete také: Co je dobré vědět o nepřetržitém odpočinku v týdnu?