Co všechno může být pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a zaslouží zaměstnanec odškodnění?

Škoda, která vznikla zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, musí být zaměstnanci kompenzována. Jde především o náhradu ušlého příjmu, o který přišel během pracovní neschopnosti nebo i později, pokud nemůže vykonávat své původní povolání. Někdy je těžké posoudit, zda opravdu šlo o pracovní úraz, a tak dochází ke zdlouhavým a složitým soudním sporům. U nemoci z povolání je to jednodušší, protože záleží na tom, zda zdravotní porucha je zařazena do seznamu nemocí z povolání.

Někdy jsou však za pracovní úraz nebo nemoci z povolání uznána i poškození zdraví, u kterých by mnohý povinnost jejich odškodnění ze strany zaměstnavatele a jeho pojišťovny neočekával. Někdy naopak někdo odškodnění očekává, ale nemá na něj nárok.

Lymská borelióza po štípnutí klíštětem jako nemoc z povolání

Zaměstnankyně pracovala jako strojník na úpravně vody. Při práci se pohybovala opakovaně zales¬něným a travnatým terénem. Po skončení směny během sprchování zjistila, že má přisáté klíště. Ještě téhož večera požádala svého manžela, aby jí klíště odstranil. Štípnutí klíštětem již dále nevěnovala pozornost, po určité době však u ní na¬staly vážné zdravotní problémy. Ty se stupňovaly a nakonec vedly k její dlouhodobé pracovní neschopnosti. Její onemocnění bylo diagnostikováno jako lymeská borelióza, jejíž příčinou byla infekce způsobená klíštětem.

Čtěte také: 5 mýtů o finančním odškodnění, kterým Češi věří

Stát přiznal invalidní důchod, ale zaměstnavatel odškodňovat nechtěl, musel rozhodovat soud

S ohledem na omezení její pracovní schopnosti přiznala správa sociálního zabezpečení zaměstnankyni částečný invalidní důchod. (V současnosti se nerozlišuje plný a částečný invalidní důchod, ale invalidní důchod pro invaliditu 1., 2. a 3. stupně, přičemž 3. stupeň odpovídá dřívější plné invaliditě a 1. a 2. stupeň částečné invaliditě.)

Ovšem zaměstnavatel se k odškodnění neměl, a tak ho zaměstnankyně zažalovala o bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní ne¬schopnosti i po skončení pracovní neschopnosti. Soudy uznaly jako důkaz infikaci klíštětem štípnutí a jeho odstranění, které dosvědčil manžel zaměstnankyně. Také pomohlo úspěchu žaloby na odškodnění hlášení nemoci z povolání příslušným oddělením zdravotnického zařízení. Pojišťovna zaměstnavatele tak musela zaměstnankyni odškodnit.

Čtěte také: Pracovní možnosti u invalidních důchodců

Opatření se při vaření kávy

V určitých situacích může být vaření kávy nebo čaje v průběhu zaměstnání považováno za činnost, která je plněním pracovních úkolů. A pokud se při něm zaměstnanec opaří, bude mít nárok na odškodnění pracovního úrazu.

Příprava občerstvení pro hosty - může jít o pracovní úraz

O pracovní úraz se bude jednat, utrpí-li jej opařením např. asistentka, sekretářka nebo jiná administrativní pracovnice či pracovník, jehož pracovní náplní je i příprava a podávání občerstvení – např. vaření kávy či čaje – pro vedoucího zaměstnance nebo pro návštěvníky a klienty firmy.

O pracovní úraz s právem na odškodnění pak půjde rozhodně v případě kuchaře, číšníka či servírky v restauraci, když se opaří při přípravě horkého nápoje pro hosty. O pracovní úraz se bude jednat i tehdy, když nebude mít administrativní pracovník vaření čaje či kávy v pracovní náplni, ale pokud vedoucí udělí příkaz svému podřízenému, aby mu horký nápoj připravil a při této činnosti dojde k úrazu.

Čtěte také: Kdy dostanete od zaměstnavatele náhrady, když jste v pracovní neschopnosti?

Vaření kávy pro vlastní potřebu - odškodnění jen zcela výjimečně

Neplatí však teze prezentovaná sveřepě některými právníky, že opatření se při vaření či konzumaci kávy bude pracovním úrazem automaticky u zaměstnanců, jejichž výkon práce je spojen s vyšší duševní a psychickou námahou, např. u manažerů.

Jako pracovní úraz se odškodňuje poškození zdraví vzniklé při plnění pracovních úkolů nebo tzv. v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Zákoník práce je definuje jako úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a jako úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele.

Takovým úkonem však není, jak říká výslovně zákoník práce, stravování. Občerstvování se při práci není úkonem v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, ani nutným, ani nezbytným. Mohlo by jít o úkon obvyklý v době přestávky v práci na jídlo a oddech. Patrně by zaměstnavatel v praxi pracovní úraz neuznal a odškodnění nevyplatil. Záleželo by pak na podrobném posouzení situace soudem, jestliže by se na něj obrátil zaměstnanec.

Čtěte také: Kdy nedostanete odškodnění za pracovní úraz?