Přijdete po skončení směny do šatny a oblečení je fuč - Jak je to s odpovědností zaměstnavatele za odložené věci zaměstnanců?

Kancelářští zaměstnanci, pokud pro ně neplatí předepsané oblečení dle dress code firmy či úřadu prostě zasednou třeba k počítači v tom, v čem přišli do práce. A v teplém letním období si ani nemusejí odložit bundu či kabát. Manuální profese se musejí po příchodu do zaměstnání převléci do pracovního oděvu a nechají si na sobě třeba jenom spodní prádlo. Ostatní vlastní oblečení a obuv si musejí někam odložit a uschovat. Zaměstnavatel je proto podle zákoníku práce povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání.

Kdy zaměstnavatel hradí plnou cenu

Zaměstnavatel proto také odpovídá zaměstnanci, a to v plné výši, za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.

Limitovaná odpovědnost

Za věci, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá zaměstnavatel do částky 10 000 Kč. Pokud by je ale zaměstnavatel do úschovy převzal nebo škodu na nich způsobil jiný zaměstnanec, musí firma uhradit škodu v plné výši.

Čtěte také: Kdy při horku v práci stačí pitná voda a kdy už musí být ochranné nápoje?

Podmínky odpovědnosti

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci na odložených věcech zabezpečuje zvýšenou ochranu věcí, které zaměstnanec u svého zaměstnavatele odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Škoda může spočívat nejen v odcizení věci, ale i v jejím zničení nebo poškození. Odpovědnosti se zaměstnavatel nemůže zbavit vydáním vnitřního předpisu, směrnice, v níž by pravidla zákoníku práce změnil tak, aby svou odpovědnost zmírnil, ani vyvěšením cedulí o tom, že za odložené věci se neručí.

Podmínkou odpovědnosti je, že zaměstnanec si věci odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Takže odpovědnost samozřejmě nastupuje, když zaměstnanec přišel do práce pracovat, ale i tehdy, pokud si třeba během dovolené přišel vyřídit něco na personální oddělení. Pokud by ovšem přišel jen na podnikovou oslavu narozenin kolegy, zaměstnavatel mu nic v případě škody na věcech nahrazovat nemusí. A to ať by došlo k jejich poškození nebo odcizení.

Také je potřeba, aby věci byly odloženy na místě k tomu určeném - třeba ideálně v uzamykatelné skříňce, pracovním stole, nebo aspoň na místě obvyklém, např. sako na věšáku v zasedací místnosti. Nelze prostě někam pohodit osobní věci a pak při jejich ztrátě nebo zničení žádat náhradu škody po zaměstnavateli.

Čtěte také: Na co máte nárok podle zákoníku práce?

Jak žádat o náhradu škody

Prokázat vznik škody musí zaměstnanec. Musí tedy dokázat, že odcizené věci opravdu v zaměstnání měl atp.

Vzniklou škodu je třeba zaměstnavateli nahlásit nejpozději do 15 dnů, kdy se o škodě zaměstnanec dozvěděl. Obvykle se takový den kryje se dnem, kdy ke škodě došlo. To platí zvláště při krádeži věcí. Zaměstnancovy věci však mohou být poškozeny při úrazu atp. - zaměstnanec se ocitne v šoku nebo i bezvědomí, a tak si vznik škody uvědomí později.

Pokud zaměstnanec škodu do 15 dnů neoznámí, jeho právo se promlčuje. Zaměstnavatel mu tedy může, ale nemusí škodu nahradit, pokud namítne, že zaměstnanec ohlásil škodní událost pozdě. Dříve to bylo přísnější. Právo na náhradu škody se po 15 dnech nepromlčovalo, ale rovnou zanikalo. Když se zaměstnanec soudil o náhradu škody, soud mu ji při nedodržení lhůty nepřiznal, i když zaměstnavatel sám třeba na námitku promlčení zapomněl nebo se k soudu nedostavil.

Škoda musí být do 15 dnů oznámena, vymáhat náhradu lze i později, jak jsme řekli, i soudní cestou, pokud ji zaměstnavatel neposkytne dobrovolně nebo sice poskytne, ale neúplnou, a tak dojde ke sporu o výši odškodnění.

Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození nebo ztráty, tzn. z ceny obvyklé v místě a čase vzniku škody, snížené o částku připadající na případné opotřebení věci.

Čtěte také: Jaké přestávky se započítávají do pracovní doby?