Lidé, ale také sdělovací prostředky a dokonce i někteří zaměstnavatelé v praxi, často zaměňují mzdu a plat. Používají je jako synonyma, ale to není správné. Přitom je to velmi jednoduché. V soukromém, privátním sektoru se vyplácí mzda, a to i vrcholným vedoucím pracovníkům - manažerům, i oni pobírají mzdu. Naproti tomu plat se vyplácí ve státním a veřejném (rozpočtovém) sektoru.
Kdo dostává plat?
Zákoník práce to určuje zcela přesně. Plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je
- stát
- územní samosprávný celek (čili obec nebo kraj),
- státní fond
- příspěvková organizace (zákoník práce ještě zpřesňuje, že jde o příspěvkovou organizaci, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů),
- školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, nebo
- regionální rada regionu soudržnosti,
- (a to, jak dodává zákoník práce) s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky.
Zaměstnanci uvedených zaměstnavatelů pobírají plat, všichni ostatní zaměstnavatelé pak vyplácejí mzdu.
Jak se určuje výše platu?
Plat určuje zaměstnanci zaměstnavatel nebo zřizovatel zaměstnavatele (třeba rada obce šéfovi obecní příspěvkové organizace), a to podle pravidel zákoníku práce, nařízení vlády (a tabulek a dalších pravidel v nich obsažených).
Dále platy může ovlivňovat i kolektivní smlouva zaměstnavatele a odborů, případně vnitřní předpis zaměstnavatele. Základem jsou však vládní tabulky a z nich vyplývající tzv. tarifní plat určený podle vykonávané práce a kvalifikace a dosažené praxe. Je to základní minimum, které zaměstnanec dostat musí. Zaměstnavatel pak může přiznávat celou řadu tu nárokových, tu nenárokových příplatků, a také ty nenárokové čili záležející na úvaze zaměstnavatele odebírat.
Jak se určuje výše odměny pro brigádníky bez pracovní smlouvy na dohody
Společné má veřejný (státní) i soukromý sektor, že ani v jednom není výše mzdy resp. platu (u platu to ani nejde, když ho určuje zaměstnavatel) povinnou součástí pracovní smlouvy. Výše odměny za práci naopak musí být výslovně dohodnuta u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. Odměna pro brigádníka nesmí být nižší než minimální mzda.
- Máte brigádu na dohodu o provedení práce? Jaké jsou její záludnosti?
- Dohoda o pracovní činnosti založí pracovní vztah maximálně na poloviční pracovní úvazek
Jak se určuje nebo stanovuje výše mzdy
V pracovním poměru však může být mzda jak určena (stanovena) zaměstnavatelem, tak i dohodnuta mezi smluvními stranami (účastníky pracovního poměru). I tady určuje návody zákoník práce.
Individuálně sjednaná mzda
Mzda se sjednává především ve smlouvě, a to v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě. Může jít o individuelní smlouvu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a to nějakou samostatnou smlouvu o mzdě nebo třeba manažerskou smlouvu pro šéfy na vrcholných stupních řízení.
Mzda podle kolektivní smlouvy
Pravidla může upřesňovat nebo i přímo určovat kolektivní smlouva. Kolektivní smlouvy uzavírá odborová organizace ve své firmě ve prospěch zaměstnanců se zaměstnavatelem. Nebo pro celé hospodářské odvětví (resort) zaměstnavatelský svaz s odborovou centrálou.
Zaměstnanec pak může přímo uplatňovat své nároky, i když si je sám nevyjednal, ale vyplývají pro něj z kolektivní smlouvy. Mzda může být poskytována také na základě vnitřního předpisu zaměstnavatele. Vnitřní mzdový předpis má, resp. může mít v podstatě stejný či velmi podobný obsah jako kolektivní smlouva, ale vydává ho jednostranně sám zaměstnavatel čili bez spolupráce s odbory.
Mzdový výměr
Mzda také může být určena mzdovým výměrem. Platový výměr dostávají zaměstnanci v rozpočtovém sektoru, tam je povinný, ale i v soukromém sektoru může zaměstnavatel stanovovat výši mzdy výměrem. Přitom musí dodržet obecná pravidla zákoníku práce a jejich bližší konkretizaci v kolektivní smlouvě nebo interním (vnitropodnikovém) mzdovém předpisu. Výše mzdy má odpovídat složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaným pracovním výsledkům.
Stanovení nebo určení mzdy - to rozhoduje, kdy je nebo není možné snížení
Zaměstnanec si tedy může se zaměstnavatelem výši mzdy dohodnout. Mzda jen nesmí být nižší než zaručená mzda. Nařízení vlády určuje stupnici 8 nejnižších úrovní zaručené mzdy. Jde vlastně o 8 "odstupňovaných minimálních mezd" pro různé druhy prací a profesí. Ale jenom ten nejnižší stupeň se rovná té skutečné minimální mzdě. Dalších 7 stupňů resp. úrovní zaručené mzdy je vyšší.
Co si zaměstnanec dohodne, to má. Zaměstnavatel mu může kdykoliv přidat, ale nikdy mu nesmí jednostranně snížit mzdu pod to, co bylo dohodnuto.
Naproti tomu, je-li zda jednostranně určena zaměstnavatelem, nemá podpis zaměstnance žádný velký význam. Zaměstnanec svým podpisem nevyjadřuje se mzdovým dokumentem, například mzdovým výměrem, souhlas, protože nejde o dohodu, nýbrž tolik stvrzuje jeho převzetí. Zaměstnavatel tak může kdykoliv mzdový dokument změnit, a tak zaměstnanci nejen přidat, ale i mu mzdu snížit. Zase platí to, že ani po snížení nesmí být mzda nižší, než příslušná úroveň zaručené mzdy, která pro zaměstnance platí s ohledem na jím vykonávanou profesi a druh práce. (Nebo nesmí být mzda nižší, než minimum, které vyjednaly odbory.)
Od kdy se mzda krátí
Výši mzdy je přitom zaměstnavatel oprávněn změnit pouze do budoucna, nikoli zpětně po vykonání přidělované práce, takhle mohou být kráceny jen prémiové a výkonností složky s ohledem na případné nesplnění kritérií pro jejich výplatu.