Když selže rozum přichází zadlužení, opravdu?

V nedávném článku jsme psali o tom, jak lze řešit problémy se zadlužením. A jelikož nejlepším řešením problému je mu předcházet, tak se v tomto článku zaměříme na chyby, kterých se lidé dopouštějí už při sjednávání úvěru. Mnohdy se totiž zadluží zbytečně nebo více, než by bylo nutné.

Opravdu potřebujete půjčku či ji potřebuje prodejce?

Za spadnutí do dluhové pasti si často můžeme sami

Bohužel často největším nepřítelem jsme si my sami. Naše mysl může pracovat proti nám. Lidé mají tendenci si při svých úsudcích hledat zkratky, tak zvané biasy, aby si své rozhodování zjednodušili. To není principiálně nic špatného. V minulosti přežil spíše ten, kdo se dokázal rozhodovat rychleji než ten, kdo se rozhodoval lépe. Když jste v přírodě potkali šelmu, tak bylo důležité začít utíkat co nejrychleji a bylo celkem jedno jakým směrem. Kdo příliš váhal o nejlepší cestě, nepřežil. Toto dědictví si neseme sebou do moderní doby, kde již není tak vhodné jako v minulosti. Podvědomá snaha našeho mozku zjednodušit si rozhodování může člověka dostat do značných potíží.

Touto problematikou se zabývá behaviorální ekonomie, která se snaží identifikovat tendenční selhání racionality, kterým říká behaviorální biasy a nacházet možná řešení. Už jen to, že si člověk svoji chybu uvědomí, je prvním krokem k jejímu řešení. Tyto chyby jsou vlastní každému člověku a jedno, jak je inteligentní či vzdělaný. Těchto tendenčních selhání jsou si vědomi i poskytovatelé úvěrů a ti méně korektní jich dokonce zneužívají.   

Prvním a nejvýznamnějším biasem se kterým se setkat je afektivní heuristika. To znamená rozhodování pod vlivem emocí. Emoce jsou sice dobrým rádcem, ale špatným pánem. Dle výzkumů Dana Arielyho se ukazuje, že lidé pod vlivem emocí jsou ochotni se chovat až dvojnásobně rizikověji, než s čistou myslí. (Ariely 2006, The Heat of the Moment) V případě zadlužení to znamená, že pokud se člověk rozhoduje o vzetí úvěru pod vlivem emocí, tak bude ochoten přistoupit na vyšší úrok a horší podmínky, než člověk bez vlivu emocí. Stejně tak často emoce bývají příčinou zadlužení. Klasickým příkladem může být závist, kdy si člověk pořídí nějakou věc, na kterou nemá a kterou nutně nepotřebuje, jen proto, aby se vyrovnal někomu ze svého okolí. Ale problém mohou být i pozitivní emoce, třeba láska. Spousta lidí se zadlužuje právě kvůli lásce k bližnímu, aby udělali radost, kupují dárky na dluh. Případně rodinní příslušníci se zadlužují, aby pomohli svým blízkým. 

Emoce umí dobře využít poskytovatelé úvěrů. Pokud si třeba sjednáváte půjčku na pobočce, tak než asistentka připraví podklady, tak daný zprostředkovatel zahájí hovor, během kterého zjistí, proč si půjčku berete. Kupříkladu rodiče kupují počítač pro dítě do školy, nebo prarodiče chtějí vnoučatům koupit mobilní telefon. Když pak má klient tendenci si například přečíst smlouvu nebo začne váhat s podpisem smlouvy, tak mu zprostředkovatel připomene, proč si půjčku bere a tím vyvolá emocionální odezvu. Kupříkladu prohlásí: „To se těšíte, až Vám bude vnouček volat.“ nebo: „S takovým notebookem se bude dítěti ve škole určitě dařit.“ „Sousedé budou Vaše nové auto určitě obdivovat.“ 

Klíčem k řešení je si umět uvědomit, kdy na Vás působí emoce a dokázat se v takové situaci vyhnout rozhodování a pokud to nejde, tak se naučit zvládat své emoce a dokázat je udržet na uzdě.

Myšlení bolí, tak to raději podepíšeme...

Dalším významným biasem je kognitivní snadnost. Tento bias se krásně vystihnout českým pořekadlem: „Myšlení bolí“. Tedy lid mají tendenci o věcech moc nepřemýšlet a dávají přednost jednodušším řešením před komplexními. Snaží se minimalizovat čas a námahu na dosažení rozhodnutí. V případě úvěrů pak využijí první nabídky, na kterou narazí. Vyhodnotit a porovnat několik nabídek stojí čas a úsilí a lidé dají přednost jednoduchému řešení. Buď přijmou tu úplně první, nebo se rozhodnou pouze podle jednoho kritéria, kterým může být třeba úrok. Nekalí poskytovatelé se snaží tohoto biasu zneužívat tak, že předloží poměrně obsáhlou smlouvu o úvěru a spoléhají na to, že si ji klient kvůli působení daného biasu nepřečte. Nebo v případě, že je smlouva veřejná a klient se s ní může seznámit, tak do smlouvy místo specifikace sankcí za prodlení se splácením jen dají odkaz na jejich webové stránky, kde si to má klient dohledat. Odkaz není přímo na daný dokument, ale jen na stránky a klient ho musí složitě hledat a většina to kvůli tomuto biasu vzdá a nikdy se neseznámí se sankcemi.

Finanční gramotnost - za trochu času ušetříte spoustu peněz

Tento bias lze řešit třebas zvyšováním své finanční gramotnosti, kdy člověk získá všeobecný přehled ve světě financí a tak bude muset vynakládat menší úsilí na kvalifikované rozhodnutí. Pokud tuto možnost nemáte, tak své rozhodnutí konzultujte s nějakou důvěryhodnou a kvalifikovanou osobou, která Vám pomůže s výběrem optimální varianty. 

Vliv na výši úvěru a tedy neúměrné zadlužení má bias zvaný averze k lítosti. Ten plyne z lidské nerozhodnosti, kdy si lidé neumí jasně vybrat jednu variantu a tak si rádi nechávají otevřené možnosti. Kupříkladu když se jedou na dovolenou, tak si sbalí i věci, které nebudou potřebovat, protože co kdyby náhodou. Díky tomu mají těžší zavazadla a více se nadřou, případně zaplatí více za přepravu kufru. Stejné je to v případě, kdy si člověk pořizuje nějakou věc. Třebas auto nebo počítač, tak si pořídí výkonnější a tedy i dražší model. Pokud si danou věc pořizuje na úvěr, tak to vede ke zbytečně velkému zadlužení. 

Zde je řešení prosté a to si opravdu dobře rozmyslet, zda danou věc potřebujete, případně zda by Vám nestačila věc levnější. Opět pomůže, když se poradíte s někým nezaujatým, kdo se na věc dokáže podívat objektivně. 

Dané biasy jsou vlastní všem lidem bez rozdílu. Jediné, co se liší je míra ovlivnění. U každého člověka je významnější jiný bias. Jejich znalost a schopnost identifikace je základním předpokladem minimalizace jejich vlivu. Když znám projevy chyby a dokážu ji u sebe poznat, tak je to první krok k její eliminaci. Stejně tak nejlepší radou je svá rozhodnutí podrobit konstruktivní kritice další osoby, ideálně někoho nezúčastněného. Kolektivní rozhodování totiž bývá v běžných věcech efektivnější, než rozhodování individuální viz Moudrost davů (J. Surowiecki 2004). 

Pokud Vás téma zaujalo a chtěli byste pomoci v rozvoji našeho poznání, tak můžete vyplnit dotazník týkající se dané problematiky.