Jak dlouho může být dědictví bez závěti blokováno a proč?

Bez závěti je pozůstalost rozdělena podle dědického práva, které určuje dědickou posloupnost, čili dědické třídy. Jenže právě to může být kamenem úrazu. V praxi totiž dědické řízení nejčastěji prodlužují právě spory mezi dědici, ale i velké množství majetku. Hotovou katastrofou je pak situace, kdy je součástí pozůstalosti nemovitost v zahraničí.

• Proč vždy sepisovat závěť
• Jak se dědí bez závětí aneb dědická posloupnost
• Co nejvíce zdržuje dědické řízení?
• Nemovitost v zahraničí a problémy při dědictví

Proč vždy sepisovat závěť

„Způsob řešení dědictví je nedílnou součástí právní ochrany majetku a péče o majetek obecně. S nadsázkou říkám, že zemřít bez závěti by mělo být trestným činem. Mimo jiné právě dochází i k prodlužování dědického řízení, máme dokonce případ, kdy se táhne už dvanáct let,“ říká advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad.

„Aby majetek v průběhu řízení neztrácel na hodnotě, se stará správce dědictví. Ten však musí být zůstavitelem výslovně povolán, jinak pozůstalost spravují všichni dědicové. A to společně s průtahy ještě více komplikuje správu a užívání majetku. Může tak být ohroženo i živobytí pozůstalého partnera nebo nezletilých dětí.“

V případě závěti má zůstavitel značnou volnost pořídit se svým majetkem čistě dle své vlastní vůle – například odkázat pozůstalým konkrétní věci z pozůstalosti. Také může ukládat příkazy či stanovit podmínky pro dědění, čímž se ještě více posiluje význam jeho vůle a přání i po jeho smrti.

Čtěte také: Co je dědická smlouva? Jaké jsou její výhody?

Jak se dědí bez závětí aneb dědická posloupnost

Čtěte také: Co musíte vědět, když chcete sepsat závěť?

Co nejvíce zdržuje dědické řízení?

Praxe ukazuje, že úplně nejvíce zdržují vypořádání dědictví spory mezi dědici. Obrovský dopad na dobu trvání dědického řízení má i množství majetku, který se rozděluje, a složitost jeho struktury. Největší problém nastává, když je součástí pozůstalosti nemovitost v zahraničí, a to dokonce i v případě existující závěti. Vše se totiž musí řešit v příslušné jurisdikci. Častý nesoulad s českými zvyklostmi pak způsobuje další prodlevy.

Čtěte také: Koho, jak a za co lze vydědit

Nemovitost v zahraničí a problémy při dědictví

„U nemovitosti je u nás obvyklé ve všech dokumentech – včetně případné závěti – ji jasně specifikovat parcelním číslem a katastrálním územím. Například v Německu ale stačí do závěti napsat, že někdo zdědí všechny nemovitosti, a to bez detailního výčtu. A to české instituce neuznávají, německé to zase nepovažují za nutné více rozepisovat. V rámci dědictví se tak neřeší jen spory mezi dědici, ale i mezi úřady,“ vysvětluje advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad.

AK Polverini Strnad tak naráží na případy, které se objevují v souvislosti s evropským nařízením o dědictví (nařízení č. 650/2012). To mělo za cíl přeshraniční dědické vztahy usnadnit, ve skutečnosti ovšem vedlo v nemálo případech spíše k opaku. Nařízení zavedlo mimo jiné institut evropského dědického osvědčení, pomocí něhož mělo být možné v krátké době a jednoduše dosáhnout zápisu změny vlastnických práv v příslušných národních správních registrech.

S ohledem na rozdílné požadavky na tyto zápisy v jednotlivých členských státech (jak ukazuje i příklad zápisů do katastru nemovitostí nejen v ČR, ale i v Rakousku) však evropské dědické usnesení vydané například v Německu nebylo v praxi možné použít a vedlo ke vzniku dalších přeshraničních sporů o výklad jednotlivých ustanovení, ať již samotného nařízení, nebo národních právních předpisů.

Čtěte také: O dědictví IV: Dědit, či darovat?

Zdroj: P. O. M.