Manželé živnostníci se nesmějí vzájemně zaměstnávat. Jaké jsou další zákazy pro rodinu?

Zákoník práce zakazuje existenci pracovněprávního vztahu, tedy nejen klasické pracovní smlouvy, ale i dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, mezi manžely a registrovanými partnery stejného pohlaví. Tedy nejenže nesmí manžel podnikající jako fyzická osoba zaměstnat manželku a manželka manžela, ale když si třeba podnikatel působící jako osoba samostatně výdělečně činná vezme za ženu svou sekretářku, musejí okamžitě ukončit pracovněprávní vztah.

• Společně ve firmě, někdy i na jednom pracovišti nebo třeba v rodinném závodě
• Může jeden z manželů šéfovat tomu druhému?
• Pro státní úředníky platí jiná pravidla
• Kdo je osoba blízká

Společně ve firmě, někdy i na jednom pracovišti nebo třeba v rodinném závodě

I manželé, osoby samostatně výdělečně činné, však mohou pracovat dohromady, a to když se jeden z nich zapojí jako spolupracující osoba do podnikání druhého manžela. Ať už jen formálně, když jeden z manželů v rámci daňové optimalizace využívá výhod daných zákonem a jen rozděluje na druhého příjmy a náklady potřebné na dosažení příjmů, nebo když manželé opravdu fakticky spolupodnikají. Ba přímo naopak, když občanský zákoník hovoří o společné práci manželů v rodinném závodě, spolupráci přímo předpokládá.

Naproti tomu však zákoník práce nezakazuje zaměstnávání manželů nebo jiných příbuzných v jednom podniku, ba ani na jednom pracovišti, třeba i v postavení nadřízeného a podřízeného. Jiná pravidla pak platí pro státní úředníky, na něž se vztahuje zákon o státní službě.

Za rodinný závod se považuje závod (podnik), ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně příbuzenství nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Pravidla spolupráce upravuje občanský zákoník nebo si je účastníci dohodnou ve společenské smlouvě, smlouvě o tiché společnosti (o tichém společenství) či jiné smlouvě. Pravidla spolupráce může určovat i pracovní smlouva, ale to třeba mezi dědečkem a vnukem. Ta není možná, je zakázána, mezi manžely.

Také je možné a přípustné, aby byl jeden z manželů zaměstnán právnickou osobou – kupř. obchodní společností nebo družstvem, kde působí druhý manžel jako statutární orgán (např. jednatel společnosti s ručením omezením nebo předseda družstva) nebo je společníkem takové společnosti, a to třeba i jediným, takže je výlučný majitelem. Pak totiž pracovněprávní vztah existuje ne mezi manžely, ale mezi jedním z manželů a onou právnickou osobou. Zaměstnávat druhého manžela tak nemůže jen podnikatel – osoba samostatně výdělečně činná.

Čtěte také: Jak legálně pracovat s manželkou ve vlastním podniku

Může jeden z manželů šéfovat tomu druhému?

Zákoník práce také nezakazuje, aby u téhož zaměstnavatele pracovaly osoby blízké nebo příbuzné včetně manželů, a to třeba i na stejném pracovišti. Dokonce může být jeden z manželů nadřízeným (vedoucím pracovníkem) toho druhého a šéfovat mu. Tak tomu bývá mnohdy ve službách, restauračních a rekreačních provozech apod. Ale zase se třeba nehodí, aby ve firmě manželka pracovala kupř. jako účetní a manžel jako kontrolor. Takový zákaz určitých pracovních vazeb v rámci firmy nebo pracoviště si musí vyřešit sám zaměstnavatel tím, že o tom vydá interní (vnitropodnikový) předpis.

Čtěte také: Když zákoník práce porušuje zaměstnavatel

Pro státní úředníky platí jiná pravidla

Jiné je to s příbuznými ve státních službách. Zákon o státní službě zakazuje, aby státní zaměstnanci, kteří jsou sobě navzájem osobami blízkými, byli zařazeni ve službě (na úřadech) v takové pozici, aby jeden byl přímo podřízen druhému nebo podléhal jeho finanční nebo účetní kontrole. A tak zatímco v soukromém sektoru záleží na tom, co zaměstnavatel dovolí, když je zaměstnavatelem stát, jsou pravidla striktní.

I ve státním ovšem platí výjimka pro zahraniční službu, třeba při zaměstnávání diplomatů na zastupitelských úřadech ČR. V zahraniční službě je dovoleno podřídit jednoho státního zaměstnance druhému, i když jsou sobě navzájem osobami blízkými.

Čtěte také: 8 tipů, na co nezapomenout u spolupracující osoby a OSVČ

Kdo je osoba blízká

Na závěr tedy vysvětlení, že osobou blízkou není jenom manžel a manželka nebo registrovaný partner či partnerka. Osobou blízkou je též příbuzný v řadě přímé, takže třeba otec se synem či babička s vnučkou, a dále sourozenec. Občanský zákoník ještě obsahuje takovou volnější formuli, že jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Cílí se tím zvláště na nesezdané páry – na druha a družku. Za osoby blízké se považují rovněž osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.