Ukrajina a Rusko po roce války: jak jsou na tom ekonomicky?

Ruská válka na Ukrajině trvá již přes rok a obě země do ní investovaly miliardy rublů i hřiven, o lidských ztrátách nemluvě.

Ruské velení doufalo v rychlé získání Kyjeva a dosazení loutkové vlády, nicméně Ukrajinci se díky nesmírné odvaze a nespočtu obětí brání ruské agresi dodnes. 

Jak jsou na tom země ekonomicky po roce války?

Rusko v bankrotu, ale propad ekonomiky je nižší, než se čekalo

Rusko muselo vyhlásit v červnu 2022 bankrot, protože se mu nepodařilo najít způsob, jak obejít protiruské sankce ze strany západních zemí a prakticky nemělo jak zaplatit úroky ze zahraničních dluhopisů. Přitom peníze na zaplacení svého dluhu má, ale nemá je jak dostat ke svým věřitelům, což samozřejmě ztěžuje možnosti, jak financovat rostoucí ruský dluh z ciziny.

Přestože je ruský státní dluh poměrně nízký (18,2 % HDP v roce 2021), bude jej hlavně v roce 2024 těžší obsluhovat.

V roce 2023 ruská vláda plánuje financovat svůj dluh skrze vydání domácích dluhopisů, nicméně tento způsob je dražší, a navíc na ruské obyvatele dopadají následky evropských sankcí.

Jinak se díky chytré politice ruské centrální banky podařilo Rusku vyhnout těm nejtěžším ekonomickým ztrátám v podobě zhroucení moskevské burzy a kurzu ruského rublu. Ruská ekonomika se sice propadla, ale i tak se ruským představitelům daří najít cestu pro vývoz surovin a tím financovat válku na Ukrajině.

Evropské státy se spojenci reagovaly na ruskou agresi masivními sankcemi. Nevyplnily se přehnané představy o tom, že sankce Rusko ekonomicky rozloží do pár měsíců, stejně jako mantra ruské páté kolony, že se Evropa nedokáže odříznout od ruského plynu a nafty.

Odborník na evropské finanční trhy Sebastian Mack vystihuje smysl sankcí spíše jako maratonský běh než sprint, protože se sankce projeví v dlouhodobém horizontu.

HDP Ruska v roce 2022 klesl o 2,1 %. O kolik to bude letos?

Ruská národní banka uvedla, že na rok 2022 očekávala pokles hrubého domácího produktu (HDP) o 3 %, prezident Putin pak čekal pokles loňského HDP o 2,5 %. Reálný HDP se snížil pouze o 2,1 %, což je velmi solidní výsledek, protože Světová banka při vypuknutí války odhadovala pokles ruského HDP o 11,2 %. Mezinárodní měnový fond o 8,5 %.

Výhledově čeká tento rok ruskou ekonomiku pravděpodobně další mírný pokles, ruská centrální banka odhaduje vývoj ruského HDP mezi 1% růstem a 1% poklesem, Světová banka očekává pokles ruské ekonomiky o 3,3 %, nicméně Mezinárodní měnový fond očekává mírný růst o 0,3 %. Na rok 2024 se predikce různí, ale MMF i ruská centrální banka ruské ekonomice věští růst kolem dvou procent.

Rozhodující pro Rusko je a bude, jak bude schopno obcházet ekonomické sankce, kde je ovšem vyšlapaná cestička od Íránu a Venezuely. 

Rusku se poměrně dobře daří přeorientovat svůj vývoz na mimoevropské trhy do Číny a Indie, rovněž se mu poměrně dobře daří dostávat do Evropy přes Turecko. Nicméně proti ruským zájmům hraje pokles ceny ropy i zemního plynu, teplá zima v Evropě i snižování spotřeby plynu v Evropě.

Pro Rusko je klíčové najít dlouhodobé a stabilní odběratele plynu a ropy, protože příjem z těchto komodit tvoří přibližně třetinu ruského státního rozpočtu.

Rusko jako nový čínský přívěšek do sbírky?

Rusko se stále pevněji přimyká k Číně, která ovšem drží řadu trumfů v ruce, její ekonomika je větší, výkonnější a technologicky vyspělejší a má své vlastní zásoby komodit.

V tomto směru musí Rusko dělat ústupky, aby si udrželo tichou podporu Číny proti západním státům a zabezpečilo odbyt pro své nerostné bohatství, protože Čína ve velkém odebírá ruský plyn (skrze plynovod Síla Sibiře) i ropu. Vývoz ropy z Ruska do Číny loni vzrostl o 8 %, vývoz zemního plynu přibližně o 250 %.

Problémem pro rychlou náhradu evropského trhu je nedostačující infrastruktura pro dopravu zemního plynu a ropy do Číny i Indie, kapacita je několikanásobně nižší než v případě evropských plynovodů či ropovodů.

Vývoz do Indie sice nedosahuje hodnot do Číny, natož zemí EU. Ale rostoucí trend má vývoz uhlí, zemního plynu i ropy do této třetí největší asijské ekonomiky.

Vyjednávací sílu Ruska navíc oslabuje to, že Čína má velké vlastní zásoby zemního plynu a 50 % importovaného zemního plynu teče plynovodem vedeným z Turkmenistánu, který je nakloněn čínskému režimu. V dohledné době se plánuje další rozšíření plynovodu z této šestimilionové středoasijské země.

Indie rovněž levně nakupuje ruský zemní plyn a ropu, nicméně těží z poměrné blízkosti těžařské velmoci, Kataru, který je největším dovozcem LNG do Indie (cca 40 % dovozu). Navíc i Indie plánuje dovážet zemní plyn z Turkmenistánu skrze plánovaný plynovod TAPI (Turkmenistán–Afghánistán–Pákistán–Indie).

Problémem pro realizaci plynovodu TAPI je bezpečnostní situace v Afghánistánu, ale peníze dělají klid a vládnoucí hnutí Talibán ubezpečuje Turkmenistán, Pákistán i Indii, že nebude plynovod ohrožovat a rádo by na mnohamiliardovém projektu spolupracovalo. Dalším problémem jsou indicko-pákistánské vztahy, které jsou dlouhodobě napjaté.

Turecko – (staro)nová brána do Evropy?

Rusko navýšilo vývoz zemního plynu i ropy do Turecka, které se stává ruskou branou do Evropy. Turecko importuje poměrně levnou ruskou ropu a exportuje tureckou ropu. Rusko se stalo největším dovozcem do Turecka, kdy hodnota dovezeného zboží byla téměř 59 miliard dolarů (cca 1,3 bilionu korun), z čehož minerální oleje a paliva činily 71 %.

Tento trend navíc nadále roste, v lednu měl dovoz z Ruska hodnotu pět miliard dolarů. Dovoz z Ruska do Turecka se loni zdvojnásobil, v roce 2021 bylo Rusko 2. největším dovozcem do Turecka s hodnotou 29 miliard dolarů. Navíc turecký prezident Erdogan uvedl, že chce, aby se Turecko stalo distribučním centrem ruského plynu pro Evropu.

Hlava tureckého státu vůbec balancuje mezi válčícími stranami, protože Turecko stojí za Ukrajinou a pomáhá jí i vojensky (víceméně tajně). Turecko zajistilo i dohodu Ruska s Ukrajinou o vývozu milionů tun zemědělských plodin z ukrajinských přístavů a opakovaně se snaží zástupce obou stran dostat k jednacímu stolu.

Erdogan ovšem může přijít o moc doma, protože se Turecko potýká s vysokou inflací (meziročně kolem 60 % až 85 %) a navíc vláda nese přímý díl viny na zřícení tisíců budov při nedávném zemětřesení, protože dlouhodobě tolerovala nedodržování stavebních zákonů. Navíc se ukazuje, že vláda přípravu i práci po katastrofě vůbec nezvládla.

Je možné, že bránu do Evropy skutečně Rusku otevře Erdogan, ale vítat ve dveřích je bude někdo jiný. To ukážou prezidentské volby 14. května.

Bez vojenské a ekonomické pomoci by již Ukrajina padla

Po roce války je také patrné, že bez mezinárodní ekonomické a vojenské pomoci by již Ukrajina byla součástí Ruské federace.

Ekonomika napadené země v roce 2022 klesla o 30,4 %, podle zpravodajské agentury Bloomberg se ukrajinská ekonomika propadla dokonce o 33 %, což je největší ekonomický propad v historii samostatné země.

Ekonomika Ukrajiny patří mezi ty rozvíjející se a stojí převážně na nerostných surovinách a na ně napojeném těžkém průmyslu, dalším důležitým sektorem je zemědělství.

Ukrajinský průmysl dostal v roce 2022 těžkou ránu, protože je energeticky velmi náročný a Rusové na začátku zimy dostávali energetické sítě poměrně často mimo provoz, což se jim ovšem v posledních týdnech už nedaří.

Zdá se, že se ukrajinská ekonomika stabilizovala a dokáže částečně fungovat i během válečného stavu, protože na rok 2023 očekává Světová banka ekonomický růst o 3,3 %, ukrajinská centrální banka odhaduje růst ekonomiky oproti roku 2022 o 0,3 %.

Přesto bude náprava a další rozvoj ukrajinské ekonomiky složitý. Ruská armáda tam napáchala obrovské škody, jejichž odhady se značně liší. Zpravodajské agentury je vidí střízlivěji kolem 3 bilionů korun, podle ukrajinského prezidenta Zelenského přesahují škody jeden bilion dolarů, což je přibližně 22,3 bilionů korun.

Ukrajina od států Evropské unie, USA i dalších spojenců získala již několik desítek miliard ekonomické i vojenské pomoci. Státy EU rovněž plánují obnovu Ukrajiny, na jejíž obnově mají zájem jejich firmy. 

Kielský institut pro světovou ekonomiku ve své studii uvádí, že nejvíce Ukrajinu finančně podporují evropské státní instituce, které schválily podporu přesahující 30 miliard eur (cca 713 miliard Kč), dále pak USA s podporou přesahující 25 miliard eur (cca 588 miliard Kč).

Zatím bylo vyplaceno z této pomoci přibližně 25 miliard eur. Jestliže zohledníme finanční pomoc Ukrajině i náklady spojené s válečnými uprchlíky ve vztahu k HDP, je největším dárcem Polsko, které na tuto pomoc vynaložilo celkem 2,1 % HDP, dále Estonsko (1,7 %), Lotyšsko (1,3 %) a Česká republika (1 % HDP).

Rozhodujícím faktorem pro další ekonomický vývoj je čas a samotný vývoj války na Ukrajině, kvůli které zemřely tisíce nevinných lidí. Evropští i další světoví lídři doufají, že po utichnutí zbraní nastane na Ukrajině další boom, a to ekonomický.