Kdo neprokáže, kolik opravdu bere, tomu soud vyměří výživné pro dítě z příjmu 121 500 Kč

Každý, kdo někdy slyšel o výživném pro dítě, nebo se o něj dokonce soudil, určitě ví, že se jeho výše určuje jednak podle potřeb oprávněného dítěte a jednak podle schopností, možností a majetkových poměrů povinného rodiče. Rozhodující jsou tedy náklady na stravu, ošacení, školu, kroužky dítěte na straně jedné a příjem a majetek rodiče na straně druhé. Mezi těmito póly je potřeba najít vyvážený kompromis, přičemž je třeba vzít v potaz, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svého rodiče.

• Nejde jen o pravidelný příjem, ale také o majetek a možnosti – příjmový potenciál
• Když rodič nepředloží soudu doklady, přijde jako trest na řadu fiktivní příjem
• Nežijeme v rovnostářské společnosti: Někdo se hádá o stokoruny, jinde se platí i sto tisíc měsíčně
• Není ale sto tisíc měsíčně opravdu až tak moc, že dítě zkazí a rozmazlí?
• Bohatému otci šlo o vzdělání a úspory syna, ne o jeho přeplácení v dětství

Nejde jen o pravidelný příjem, ale také o majetek a možnosti – příjmový potenciál

Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného rodiče zkoumá soud též, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Tak se třeba někdo, kdo chce ušetřit na výživném, může vzdát dědictví, když svůj podíl formálně přenechá třeba sourozenci. Jiný se zase vyhýbá práci nebo vykonává záměrně špatně placené zaměstnání, které je pod jeho schopnostmi a kvalifikačními možnostmi. Nebo pobírá část příjmu načerno.

Když rodič nepředloží soudu doklady, přijde jako trest na řadu fiktivní příjem

Neprokáže-li soudu rodič, o jehož alimentační povinnosti se rozhoduje, řádně své příjmy předložením všech potřebných podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů, platí podle občanského zákoníku, že jeho průměrný měsíční příjem činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce. Vychází se tedy aktuálně toho, že povinný rodič má příjem 121 500 Kč měsíčně. (Životní minimum jednotlivce bylo od 1. 1. 2023 zvýšeno na 4860 Kč za měsíc.)

Ale není tomu tak, že by se s každou valorizací výživné navyšovalo v poměru ke zvýšení životního minima, varoval před přepjatými požadavky právník Richard W. Fetter. O každém zvýšení nebo snížení výživného musí vždy znovu rozhodnout soud. Ostatně v roce 2022 bylo životní minimum pro každé kalendářní čtvrtletí jiné, bylo zvýšeno 1. dubna i od 1. července. Pokud tedy soud musel pro nespolupráci rodiče použít např. v květnu 2022 předepsaný fiktivní příjem, neznamená to, že by se automaticky od července 2022 výživné nějak proporcionálně zvyšovalo.

Někdo se hádá o stokoruny, jinde se platí i sto tisíc měsíčně

Pro někoho to může být dostatečný strašák, aby spolupracoval se soudem a nebylo mu výživné vyměřeno z tak vysokého příjmu. Jenomže zatímco pro obyčejného člověka je to dostatečná hrozba a vyměřené výživné pořádný trest za nespolupráci, u bohatých lidí tomu tak být nemusí. Manažer na vysoké pozici, úspěšný advokát, podnikatel, profesionální politik (či vše zmíněné najednou) může pobírat mnohem více, a mohl by tak na druhou stranu dokonce i ušetřit. Mohlo by se mu vyplatit se soudem nespolupracovat.

Čtěte také: Náhradní výživné 1. díl: Kdy začíná platit a 5 základních otázek

Není ale sto tisíc měsíčně opravdu až tak moc, že dítě zkazí a rozmazlí?

Nicméně právník Richard W. Fetter, který sleduje rozhodovací praxi soudů, pro nás vybral zajímavý případ svědčící o opaku. Dobrý rodič totiž na svém dítěti šetřit nechce a má zájem o jeho výchovu, vzdělání, osobností růst a k tomu jsou potřeba i dostatečné finanční prostředky.

U Ústavního soudu si stěžoval velmi zámožný muž. A vůbec nechtěl svého nezletilého syna odbýt, pouze ho nechtěl rozmazlit. Syn byl svěřen do střídavé péče obou rodičů. To znamená, zjednodušeno řečeno, že soud vlastně počítal jen s zhruba polovičním výživným pro dítě, jak tomu u střídavé péče bývá. Přesto bylo rozhodnuto, že otec má platit 100 000 Kč měsíčně, z toho 30 000 Kč k rukám matky a 70 000 Kč na bankovní účet syna. K tomu ještě soud uložil otci, že má uhradit doplatek výživného z minula ve výši 8 milionů korun českých (původně před odvolacím řízením to bylo dokonce 10 160 000 Kč).

Otec rozhodnutí soudů napadl ústavní stížností s poukazem na to, že se jedná o enormně vysokou částku, jejíž výše byla určena mechanicky a za jediné kritérium sloužila shodná životní úroveň s rodiči, aniž by se soudy zabývaly, co je skutečně nejlepším zájmem dítěte. Stěžovatel poukázal na to, že nemusí být pokaždé v nejlepším zájmu dítěte, aby s bezmeznou samozřejmostí těžilo z vysoké životní úrovně svých rodičů, dosahované jejich vlastní pílí a osobním přičiněním.

Navíc to, že rodič dosahuje vysoce nadprůměrných příjmů, ještě nemusí znamenat, že vede i nákladný způsob života. Je osobním subjektivním právem rodiče, aby si zvolili způsob a metody výchovy svých vlastních dětí. (Formulace jsou převzaty z nálezu Ústavního soudu, resp. otcova podání soudu, jak pro nás do článku vybral to nejzajímavější právník Richard W. Fetter.)

Čtěte také: Náhradní výživné 2. díl: Jak si zažádat o alimenty od státu pro dítě?

Bohatému otci šlo o vzdělání a úspory syna, ne o jeho přeplácení v dětství

Otec zdůraznil, že se o syna vždy řádně staral a stará a že se syn na jeho životní úrovni podílel a podílí i bez ohledu na stanovené (předtím nižší) výživné. Stěžovatel platí synovi různá doučování, jazykové zahraniční pobyty. Ostatně také zřídil synovi investiční a kapitálové pojištění, do něhož vložil 3 000 000 Kč a kde má garantovánu cílovou částku 5 000 000 Kč. Žádnou z těchto skutečností však soudy při vyměřování alimentů nebraly v úvahu. Nebraly v úvahu právo rodiče zvolit si způsob výchovy svého syna. 

Otec opakovaně, ale předtím před soudy marně, zdůraznil, že syna se snaží vychovávat tak, aby v něm vytvářel správné sociální a pracovní návyky. Otec se snaží o to, aby syn získal zdravý a rozumný nadhled nad světem hmotných věcí a neutrácel finanční prostředky zbytečně pouze z toho důvodu, že si to může dovolit. Ústavní soud tyto argumenty uznal a nařídil soudům přehodnotit jejich rozhodnutí a řešit otázky vyživovací povinnosti syna velmi bohatého otce znovu s přihlédnutím k jeho argumentům.

Čtěte také: Co dělat, když neplatí alimenty?