KOMENTÁŘ: Kdy budou v Česku vložky a tampóny zdarma?

Dnešní komentář možná nejednoho zapáleného levicového aktivistu či levicovou aktivistku rozpálí do (ještě více) ruda.

Zaměříme se na debatu o tom, jestli by český stát měl následovat Skoty, kteří jednomyslně přijali zákon bojující s menstruační chudobou. Je na čase hradit menstruační pomůcky? Hrozí v Česku menstruační chudoba? Piráti se tohoto nápadu hned chytili…

---

Co se dočtete v dnešním článku?

• Co je menstruační chudoba?
• Menstruační pomůcky zdarma?
• Nehledejme rovnost, ale rovnováhu

---

Co je menstruační chudoba?

Menstruační chudoba (anglicky period poverty) je termín označující skutečnost, že některé ženy pro svůj nízký příjem nemají přístup k adekvátním menstruačním pomůckám.

Vedle menstruační chudoby je i menstruační tabu, které je spojeno s nazíráním na menstruaci jako na něco nečistého a nepříjemného.

Pojem chudoba je módní slovíčko, nicméně vždy se jedná o odstín chudoby, který by dle levice měl stát dotovat.

Můžeme také mít zubní chudobu, hygienickou chudobu, oděvní chudobu, sportovní chudobu, obézní chudobu či energetickou chudobu.

To vše můžeme dotovat, mít masivní stát (za A), ale musíme říci B, a to jsou masivní daně. Problém je ten, že masivní daně vždycky chudobu rozšíří a po čase ještě více prohloubí.

Menstruace = tabu?

Ať již debata o menstruační chudobě prohloubí zákopy mezi ženami a muži či levicí a pravicí, jednu výhodu přinese, začne se o menstruaci mluvit.

Nějak tabuizovat, stigmatizovat či izolovat menstruaci z veřejného života je prostě špatně. Bez menstruace by tu nikdo z nás nebyl a je přirozenou součástí života.

Upozaďovat menstruaci snad nenapadne ani nikoho ze strany zaslepených věřících (ať věří v jakéhokoliv Bohyni, Boha či ideologii), kteří podobně zametají pod ústavní koberec i manželství pro stejnopohlavní páry.

Naštěstí nežijeme ve středověku. I když myšlenkově se tam občas dostaneme při kázání jednoho bývalého „arci“ či při tweetování konzervativního jádra SPOLU. O extremistech z opozice nemluvě, ti žijí v jiném paralelním světě.

Vložky či tampony na úřadu, školách, univerzitách či v restauracích?

Skotská vláda se rozhodla poskytovat na vybraných místech menstruační potřeby, je možné je dostat ve školách, univerzitách na úřadech a vybraných místech, které menstruující lidé naleznou v aplikaci PickupMyPeriod.

Rozhodnutí o tom, jestli na dané škole, univerzitě, úřadu či veřejném záchodku, bych nechal plně v kompetenci jejich vedení či zřizovatelů.

To, že (ne)přišla perioda, občas kdekoho zaskočí, tudíž bych uvítal doporučení ministerstva školství a vnitra pro doplnění těchto hygienických pomůcek (včetně plen) na toalety.

V některých restauracích či kavárnách již najdeme menstruační a další hygienické pomůcky (pleny).

Snad bouřlivá debata donutí některého úředníka či zřizovatelku restaurace zavést dostupné menstruační a další hygienické pomůcky a nebude čekat na státní zákon, který nemusí nikdy přijít.

Vyvstává ovšem otázka, zdali chceme intimně používat pomůcky z veřejné či obecní toalety.

Menstruační pomůcky zdarma? Ano, ale za odměnu!

Nejzranitelnější menstruující skupinou jsou zajisté mladé dívky ze sociálně slabších poměrů.

Zde by mohly zasáhnout zdravotní pojišťovny a mít benefit menstruačních pomůcek za preventivní prohlídku u praktického lékaře či gynekologa pro dívky do 20 let.

Nebo ať je klidně pro mladé dívky ze sociálně slabších poměrů hradí stát a jsou jim předepisovány praktickým lékařem či gynekologem.

Nevidím důvod, proč by zdravá dospělá žena měla od státu dostávat zdarma menstruační pomůcky.

Plošný nákup menstruačních pomůcek od státu?

Jak již naznačuji výše, plošný nákup menstruačních pomůcek a jejich nárokování pro všechny ženy je nesmysl.

Při představě výběrového řízení na nákup menstruačních pomůcek, speciálního týmu úředníků (či raději úřednic?) pro jejich distribuci a řízení, zřízení nové funkční aplikace (vzpomeňme Tečku či problémy Jendy od MPSV) a výdajích stovek milionů korun jsem snad osypanější než Klement Gottwald.

Pro menstruační pomůcky žen zajisté platí „sto lidí, sto chutí“ a každá žena preferuje jinou značku a menstruační pomůcku.

Nechme péči o své tělo na nás, nikdo ho nezná líp než my. Něco to stojí, ale vyplatí se to. Přenesením zodpovědnosti na stát se zbavujeme volnosti, lépe hledáme výmluvy, proč jsme obézní či máme špatné hygienické návyky.

A také jsme lépe politicky řiditelní, vzpomeňme na vyjádření typu „já našel peníze pro důchodce, rodiče, podnikatele…“ Politik peníze nehledá, on je přerozděluje z námi zaplacených daní.

Čtěte také: Zaměstnavatel se nesmí ptát na vše. Tyhle otázky jsou diskriminační a protiprávní

Nehledejme rovnost, ale rovnováhu

O tom, že si dovoluji psát o menstruaci a jaksi nemenstruuji, si jistě přečtu své. Náklady na menstruaci jsou většinou na bedrech ženy, proto to nemohu chápat.

Neznám menstruační bolesti, nepříjemné pocity a ještě pohledy přísného šéfa či učitele tělocviku při oznámení, že neplním úkol / necvičím kvůli menstruačním bolestem. To vše mě dle některých vyzařuje z debaty.

Znám menstruaci pouze z druhého břehu, změny nálad a bolestivé menstruace u blízkých dívek a žen, hledání té pravé menstruační pomůcky z nepřeberného množství i šéfovou při velmi výživném premenstruačním syndromu.

Plně podporuji aktivní debatu žen do mužských problémů, jako jsou státní příspěvek na viagru ve stáří, důchodový systém, hrazení nastřelení vlasů či to, proč je Sparta již roky marná…

Muži mohou lkát nad stejnou výši důchodového pojištění jako ženy, přitom máme život přibližně o 10 % kratší (což platí globálně jak u člověka, tak u řady dalších savců), dle ČSÚ se čeští muži dožívají o 6 let méně.

Navíc máme vyšší riziko vzniku mnoha nemocí (od rakoviny, mrtvice, infarktu či třeba Petersonovy choroby) oproti ženám, které toto riziko vyrovnávají až po přechodu či vůbec.

Můžeme jít na rodičovskou dovolenou, ale jestli chceme mít dítě čistě kojeno a nejsme příznivci flašky a dudlíku, tak jsme z toho minimálně na 1 rok vyřazení, tedy pokud žena nedělá z domu a neskočí si nakojit mužem hlídanou ratolest.

Ani neznáme bolest při porodu, ale někteří z nás mužů znají ten pocit, když milovaná osoba při porodu trpí a vy jste prakticky bezmocní.

Rovnost mužů a žen v právním směru je neoddiskutovatelná. Snažme se smazat mzdové rozdíly mužů a žen.

Z hlediska dávek, důchodů a daní hledejme spíše rovnováhu mezi pohlavími než rovnost, protože těla mužů a žen zkrátka fungují jinak a každá strana najde důvod, proč je znevýhodněna, a stát nemůže všechny jinakosti ufinancovat.

Co všechno má být zdarma?

Oběd zdarma neexistuje, natož vložky.

Sociální systémy, které slibovaly vše zdarma, už byly vyzkoušeny nesčetněkrát a většinou došel toaletní papír a i ty vložky…

Místo věcí zdarma a kupování hlasů chtějme stát jako vytouženého partnera – štíhlého, efektivního, na kterého se dá spolehnout v těžkých časech, který občas umí být online (nechtějme toho příliš) a bez nesvéprávných kmotříčků a pijavic.

S nynějším košatým státním rozpočtem máme ovšem stát, který je obézní a stále rychle přibírá (podobně jako Skotsko).

Můžeme se upokojit pohledem na vyžrané státy Řeků, Italů či Francouzů. Ale pozor na body shaming, ale o tom možná příště…