Kdy zaplatíte nejvíce na zdravotním pojištění?

Zaměstnanci platí na zdravotní pojištění 4,5 % ze své hrubé mzdy a dalších 9 % za ně platí zaměstnavatel. OSVČ odvádí na zdravotní pojištění 13,5 % z vyměřovacího základu. Za státní pojištěnce platí zdravotní pojištění stát a osoby bez zdanitelných příjmů si v letošním roce platí na zdravotní pojištění 2187 Kč měsíčně.

• Příklad 1: Vedlejší činnost v penzi
• Příklad 2: Příjmy z nájmu
• Příklad 3: Neplacené volno
• Příklad 4: Student starší 26 let
• Příklad 5: Zkrácený úvazek s nízkou hrubou mzdou

Příklad 1: Vedlejší činnost v penzi

Pan Karel je ve starobním důchodu a přivydělává si vedlejší samostatnou výdělečnou činností. Za rok 2022 bude mít hrubý zisk ve výši 90 000 Kč. Na dani z příjmů nezaplatí nic, neboť při výpočtu daně z příjmů uplatní slevu na poplatníka ve výši 30 840 Kč a sleva na poplatníka sníží vypočtenou daň z příjmů ve výši 13 500 Kč (90 000 Kč × 15 %) až do nuly. Na sociální pojištění nezaplatí pan Karel rovněž nic, neboť při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti se sociální pojištění neplatí, jestliže je hrubý zisk do limitu.

Pro celý kalendářní rok 2022 je limitem částka 93 387 Kč, což pan Karel splňuje. Zdravotní pojištění však pan Karel platit bude, neboť pro zdravotní pojištění není žádný limit pro neplacení a při výpočtu zdravotního pojištění se neuplatňují žádné slevy a odpočty. Roční zdravotní pojištění pana Karla je 6075 Kč (90 000 Kč × 50 % × 13,5 %).

Příklad 2: Příjmy z nájmu

Pan Šimon pracoval několik let ve vrcholné manažerské pozici a koupil si několik nemovitostí. Po celý rok 2022 si udělal pracovní volno a má pouze příjmy z nájmu ve výši 400 000 Kč. Pro účely placení zdravotního pojištění je tedy po celý rok 2022 osobou bez zdanitelných příjmů s povinností platit měsíční zdravotní pojištění ve výši 2187 Kč. Na zdravotní pojištění za celý rok zaplatí 26 244 Kč (2187 Kč × 12).

Sociální pojištění se z nájmu neplatí. Výdaje pro příjmy z nájmu uplatní 30% výdajovým paušálem, základ daně je tedy 280 000 Kč (400 000 Kč − 400 000 Kč × 30 %). Roční daň z příjmů je tedy 11 160 Kč (280 000 Kč × 15 % − sleva na poplatníka 30 840 Kč). Z přímých daní zaplatí pan Šimon za rok 2022 nejvíce na zdravotní pojištění.

Příklad 3: Neplacené volno

Paní Kateřina je se zaměstnavatelem domluvena na čerpání měsíčního neplaceného volna v měsíci září. Zaměstnavatel bude muset odvést zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu, tedy z minimální mzdy. Částka zdravotního pojištění bude 2187 Kč (16 200 Kč × 13,5 %). Celou částku zdravotního pojištění bude následně zaměstnavatel požadovat po paní Kateřině. Na dani z příjmů fyzických osob ani na sociální pojištění nezaplatí paní Kateřina nic, neboť minimální vyměřovací základ je legislativou stanoven pouze pro zdravotní pojištění.

Příklad 4: Student starší 26 let

Slečna Gabriela studuje denní formou na VŠ, protože však již dosáhla věku 26 let, bude si muset sama platit zdravotní pojištění jako OBZP v měsíční částce 2187 Kč. Stát je plátcem zdravotního pojištění za studenty, kteří nejsou doktorandy, pouze do věku 26 let. Na dani z příjmů ani na sociální pojištění slečna Gabriela nebude platit nic, protože nemá žádný příjem podléhající těmto přímým odvodům. Povinnou daní se pro slečnu Gabrielu stává pouze zdravotní pojištění.

Příklad 5: Zkrácený úvazek s nízkou hrubou mzdou

Paní Iveta pracuje na zkrácený úvazek s hrubou mzdou 13 400 Kč. Pro účely placení zdravotního pojištění není paní Iveta státním pojištěncem. Při výpočtu zdravotního pojištění tedy musí být dodržen minimální vyměřovací základ a dopočet do minima půjde na vrub paní Ivetě, neboť zaměstnavatel platí za zaměstnance na zdravotním pojištění vždy 9 %. Na dani z příjmů nezaplatí paní Iveta z důvodu uplatnění slevy na poplatníka v měsíční částce 2570 Kč nic, sociální pojištění činí 871 Kč (13 400 Kč × 6,5 %).

Na zdravotní pojištění však bude paní Ivetě sraženo jejím zaměstnavatelem z hrubé mzdy 981 Kč (2187 Kč − 13 400 Kč × 9 %). Rovněž pro paní Ivetu je zdravotní pojištění nejvyšší přímou daní.