Šéf nebo majitel firmy dává hloupé příkazy – musí je zaměstnanec plnit?

K poněkud nadnesenému a pedagogy podceňujícímu výroku slavného irského dramatika G. B. Shawa „Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí.“ se ještě přidává: „A kdo tomu vůbec nerozumí, ten to řídí.“

V praxi skutečně někteří šéfové nejsou vhodní lidé na svém místě. O svou vedoucí pozici se nezasloužili umem a znalostmi, ale získali ji třeba protekcí. V praxi může docházet ke konfliktům mezi vedoucím a řadovým zaměstnancem nebo vedoucím na vyšší pozici řízení a vedoucím na nižší pozici, který má pocit, že věcem rozumí lépe než nadřízený. A nemusí to být jen dojem, ale objektivní skutečnost. Někdy může spočívat příčina problémů na straně podřízeného, který má problém s respektem k autoritám. Jak nahlíží na tyto konflikty pracovní právo?

• Šéf podle zákoníku práce a dle soudů
• Musíte splnit i hloupý příkaz?
• Příklady důsledků z praxe při neuposlechnutí šéfa

Co říká zákoník práce

Vedoucí zaměstnanci jsou povinni řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a hodnotit jejich pracovní výkonnost a pracovní výsledky. Všichni zaměstnanci, jak řadoví, tak vedoucí, jsou povinni plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy. I šéfové mají své šéfy.

Vedoucí pracovníci tedy dávají podřízeným zaměstnancům pokyny a příkazy k práci a zaměstnanci jsou povinni je plnit. Jenže co když jsou příkazy šéfů hloupé, diletantské, neúčelné, nesmyslné? A zaměstnance pro nerespektování příkazů vyhodí?

Co říkají soudy

Nejvyšší soud ČR zhodnotil, že vzhledem k tomu, že jedním ze základních znaků závislé práce je její výkon ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti, jsou zaměstnanci povinni konat práci podle pracovní smlouvy podle pokynů zaměstnavatele, a proto musí být povinni plnit pokyny nadřízených. 

Tip: Je možná částečná výpověď, když zaměstnanec vykonává více druhů práce?

Splnit je nutno i hloupý příkaz, odmítnout lze jen pokyn protiprávní

Nejvyšší soud ČR tak učinil při hodnocení případů sporů o platnost okamžitého zrušení pracovního poměru pro porušení pracovní kázně hodnocené jako zvlášť hrubé, kterému se bránil zaměstnanec, který byl propuštěn pro neplnění pokynů svých nadřízených. Právník Richard W. Fetter pro nás na začátek vybral ze soudní judikatury dva ilustrativní příklady – dva soudně projednávané případy.

Nedodržováním nepraktických příkazů zvýšila obrat firmy, přesto ji po právu z práce vyhodili

Lékárnice opakovaně odmítla dodržovat zákaz hotovostních plateb dodavatelům zboží nad 1000 Kč. Zaplatit zboží v hotovosti při dodání mohla jen při schválení nadřízeným. To však bylo neoperativní, zdržovalo to provoz, ohrožovalo příjem zboží k prodeji. Omezení hotovostních plateb takto nízkým limitem neodpovídalo v oboru zavedeným zvyklostem a ohrožovalo provoz lékárny. Kdyby lékárnice striktně dodržovala příkaz, některé zboží by vůbec nebylo dodáno. Dodavatelé chtěli zaplatit ihned. Nebylo by tak co prodávat. 

Tím, že lékárnice pokyn nedodržovala, dokonce firmě prospěla, neboť oproti dřívějšku dokonce zvýšila obrat. Nicméně paní s obranou proti okamžitému zrušení pracovního poměru pro porušování pracovní kázně u soudů neuspěla, ani u Nejvyššího soudu. Marná byla i stížnost k Ústavnímu soudu.

Co platí pro praxi

Zaměstnanec není oprávněn hodnotit pokyny a příkazy zaměstnavatele a nesmí odmítnout jejich splnění např. pro nerozumnost nebo nehospodárnost. Jakýkoliv legální pokyn zaměstnavatele k vykonání činnosti, která je podřaditelná pod sjednaný druh práce, musí zaměstnanec splnit, i když s ním nesouhlasí, protože se mu zdá třeba nelogický, v rozporu s obchodní strategií firmy, i když ztěžuje práci jemu samotnému nebo smluvním partnerům zaměstnavatele.

Uvedené závěry potvrzuje i další soudně projednávaný případ sporu zaměstnance a zaměstnavatele.

Italský kuchař v „italské“ restauraci odmítl vařit neitalská jídla – české denní menu 

Zaměstnanec, kuchař, expert na italskou kuchyni, s praxí přímo z Itálie, odmítl v restauraci dosud specializované na italské pokrmy vařit jídla podle nového jídelního lístku, který se přiblížil české kuchyni a tzv. poledním meníčkům. Novinky v chodu restaurace odmítl s odůvodněním, že s ním nebyly změny konzultovány. Zaměstnavatel za něj musel do práce rychle sehnat náhradu, aby se v jeho restauraci v daný den vařilo. Se zaměstnancem pracovní poměr téhož dne okamžitě zrušil. 

Soudy zhodnotily, že pokyn zaměstnavatele byl v souladu se sjednaným druhem práce „kuchař“. Jiná situace by však zřejmě nastala, kdyby měl zaměstnanec sjednán druh práce „kuchař italské kuchyně“. 

Tip: Práce přesčas: příplatky, pravidla, dohoda, pracovní doba 

Hádat se mohou i právníci, ale platí i nesprávný výklad nadřízeného

Jistě uznáme, že majitel či vedoucí restaurace má právo změnit její zaměření. Soudy však uznaly, že právem šéfů je i postupovat neprakticky a dosahovat nižšího zisku, než by firma mohla, jak vyplývá z případu lékárnice. Někdy to však může být ještě složitější. Právník Richard W. Fetter pro nás vybral další příklad (sporný případ), a to ze své profesní branže.

Právník Ministerstva kultury se odmítal řídit metodikou ministerstva – příkazy nadřízeného. Po opakovaných varováních dostal výpověď (ne přísnější okamžité zrušení pracovního poměru jako lékárnice či kuchař), kterou se mu před soudy nepodařilo zneplatnit. Argumentoval marně tím, že se porušení pracovní kázně nedopouštěl, pouze se řídil právním řádem, platnými zákony a postupoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nejvyšší soud zhodnotil, že právník měl respektovat odlišný právní názor zaměstnavatele.

Zaměstnanec není povinen plnit jen ty pokyny zaměstnavatele, které jsou v rozporu s právními předpisy. Jestliže o výkladu právního předpisu vznikne pochybnost, je zaměstnanec povinen splnit pokyn zaměstnavatele založený na jiném právním výkladu zastávaným zaměstnavatelem.

Tip: Za útok na majetek zaměstnavatele se považuje kdeco. Výběr z případů u soudů